nezmokli jsme uz jsme tu....

tak jsme doma! neverim...
uteklo to jako voda, uz jsme se ani ze san fancisca neozyvali, neb ten cas letel jako splaseny a my jsme si uzivali san franu z plnych plic.
Taky jsme se tesili domu- a najednou jsme tu :)
nic se nezmenilo, uvitala nas zasekana de jednicka, 6hodin jsme jeli z prahy do olmiku, ja sem tedy nezavrela usta a jen mluvila o americe:)
jo, amerika je minulosti...uz to je porad jen "byla sem v ameru" a jak ses mela v ameru....achjo...kdo tam nebyl, nemuze pochopit. Proste je to za nami, to zle, i to dobre :) a ze to dobre prevazovalo misku vah, o tom ani nepochybujte!!!!

ani nevim, co vam mam napsat, snad jen, diky za prizen, za kazdy mejl, ktery jste mi napsali, kterym jste me mozna nevedomky neuveritelne podporili! bylo moc fajn vedet, ze necestujeme sami!


.....snad jeste se jeste nekdy na strankach ceskych koblizku na cestach sejdeme ;)

Eva

ahoj vsichni, kdo ctete nas blog (vim, ze je vas jen par, mohla bych vas oslovit pekne po jednom, ale neudelam to ;)
tak jestli jste shledli fotky z la, tak komentar k nim; hollywood hrozna nuda, proc mame jedinou fotku u slavne hvezdy a je to zrovna walt disney, tak to je jednoduche, ty hvezdy vypadaji TAK levne a hnusne, ze nas to prestalo pri asi pate hvezde bavit.
pak ke konci la alba je fotka, jak jsme se bavili v aute....ony 3hodiny jsou 3hodiny,ze...a jak klukum prisla vhod moje manikura, koukate, co :) no jsou z nich polovicni holky!!!

jo, dotazy typu proc nejsou lidi na fotkach, je to jednoduche, kluci jsou dycky za fotakem, a foti prirodu. Ja sem obcas za svojim fotakem, kteremu teda uz dochazi sily, chudakovi, ale obcas jeste cvakne a vyfoti ty japonciky na vylete :)
ne, nahodou, v yosemitech a vcera pri prijezdu a prvni prochazce po san fran jsme uz skoro nefotili :)

jinak ten stan, co jsme v nem spali v yosemitech, tak to bylo opravdu romanticke, hrozne jsme se na stanovani tesili, i na to, ze konecne usetrime za hotely...no on ten mily stan byl drazsi nez nejluxusnejsi hotel a to nam v hotelu jeste dali i snidani !! ale jinak to bylo jedno s nejlepsich spacich mist, kde jsme byli, opravdu super! vyuzili jsme spacaky, me pravda byla trosku zima, ale po instruktazi v 6rano, kdy mi kadel vysvetlil, jak se poradne zachumlat, uz to bylo opravdu bajo! :)

toz co jinak...jinak asi nic, to vite, normalka pohoda, amerika :) ani se nam domu nechce;) napr. ja vubec nezavidim kadlovi, ze bude doma uz o 2dny driv.....

Zitra uz San Francisco

Ahoj, na web jsem poslal fotky z predchozich dni. Doprovodny komentar snad bude nasledovat az prijedem. Jen snad muzu komentovat, co urcite vidite - mame se dobre a chutna nam tu :-) Sory za strucnost, uz jdu chrunet. Dnes mame za sebou vystup v Yosemittech (ktere vypadaji jako hory v cechach, akorat o trochu vetsi:-) a zitra nas uz ceka San Fran.

Mejte se krasne
Tom

los angeles

tak jsme docestovali do los angeles!
pred vice nez tydnem jsme vyjeli z Point Pleasant Beach, ktere nam poskytovalo azyl vice nez 3 mesice a stalo se nasim druhym domovem!
projeli jsme asi 6set mil na vychodnim pobrezi, dnes sme prekrocili hranici 1000 mil na zapadnim. Zakotvili jsme v Los Angeles s tim, ze po tom, co jsme prozili potrebujeme pauzu a trosku ty zazitky vstrebat. Tak sedime na pokoji, jsme polomrtvi, poslouchame systemky, prohlidli jsme fotky a NEVERIIIME ze to vsechno se stalo, ze to vsechno jsme videli!!!
vy to uvidite taky, jen co se Tom umelec dosprchuje :)
tak uz, tak ho necham nahrat fotky a presouvam se do postele..pokracovani priste;)

tesite se?!
mate na co!!! bylo toho spousta a znate me, nic si nenecham pro sebe;)

tak zatim pa!
vase emericanka:D
jo, a jedina holka v posadce toyoty!!!!!

prvni a posledni z vychodu

zdravime vsechny z letiste O'Hara v Chicagu!
sedime u kafe, snedli jsme posledniho hamburgra na vychodnim pobrezi (ano, i ja, jedina holka v posadce, ktera jsem se v poslednich dnech uspesne vyhybala podobnym vysocekalorickym dobrotam, jsem si dala!!naposled!)za pulhodiny budeme ve vzduchu smerem k Las Vegas! juchuchu, priletime v noci, takze se tesime, jak uvidime sviti mesto:)
posledni dny jsme stravili pod strechou edity a petra, rodaku z Topolan a Olomouce. Krasne se o nas starali, vzali nas do ceske hospody na nefalsovany cesky toceny pivo a veproknedlozelo a 3 extra rizky s bramborem (ktery kadel sezral na posezeni)!!!

EFKA

od toho, jak mi vlaly vlasy, k bananovym listum

Tak je to tady!
mame pred sebou posledni den v Point Pleasant Beach! Budeme balit a balit a balit, protoze jsme na tom vsichni uplne stejne jako pred odletem sem, tj, kufr prazdny a veci po celem baraku :) stejne si myslim, ze to neni tim, ze bysme nemeli cas se balit v prubehu, nam se proste a jednoduse nechtelo! ono toho bylo i tak v poslednich dnech dost, co nam rikalo, ze odjizdime...jeste abysme to dotahovali do konce sbalenym kufrem :)


moje posledni dny byly jine, nez kluku. Od soboty, co odjela Petka, jsem pracovala v ride parku od 11.30. Vratilo se slunne pocasi, krasne babi leto tu je, takze jsme si opalila nohy a ruce presne tak, jako vsichni ride operatori (od kotniku do pulky stehen a ruce kousek nad lokty, moc dobry...jo, a slunecni bryle taky mam :) ) protoze v pondeli tu oficialne skoncila sezona, od utery bylo v parku vic lidi v zelenych trickach, nez zakazniku :) byl to moc fajn time, manazeri neprehaneli, posilali vsechny na oblibene drahy, davali nam bathroombreak (curipauza) v pravidelnych intervalech, proste vladla pohoda :) meli jsme dostatek casu udelat par fotek, vymenit si mejlove adresy atak podobne. Zjistili jsme s deckama z polska, ze opravdu, kdyz mluvime svym rodnym jazykem, tak si v pohode rozumime. Skoda, ze jsme na to neprisli o par tydnu driv, mohli jsme bulhary vytacet dyl :( nevadi, i tak to bylo prima!

vcera tam byl muj last day. Bylo opravdu malo lidi, i na nejvic oblibene draze se cekalo na deti 30 minut. A tak kdyz uz mi tam nejake ditko doslo, a videla sem, ze si to opravdu uziva, tak sem ho nechala vozit dvakrat :) delalo to radost nam vsem :)
Nevim, ci shoda okolnosti, nahoda, nebo schvalne?! ale posledni listky jsem roztrhla na te draze, kde jsem zacinala...
dost sentimentu; jak psal Tom, musim vam rict, ze sem se svezla v corvete z roku 82, cerveneeee, bez strechy, po americke silnici! American dream, no ne? ;) corveta je Joeova, ma ji parkovanou a prikrytou pred nasim apartmanem, a za dobu, co jsme tu, ji projel jen jednou. No a bylo to tusim ve stredu, kdy jsme se sesli, abychom vyridili byznys (abych mu zaplatila posledni cast renty). Tak tak sedime, povidame o tom, jak tu bylo, co nas ceka na zapade, kdy prijede co ceske republiky na pivo :) nejak dosla rec na corvetku, a jeste tyz vecer jsme jeli :) Joe sundal strechu, protoze jsem mu rikala, ze chci, aby mi vlaly vlasy jako v americkem filmu :) toz...cekala sem, ze budou vlat stejnym smerem, vsechny dozadu...vlaly kazdy vlas jinam, ale vzdycky pres oblicej :D bylo to proste bozi!

vcerejsek byl ve znameni jidla :)
rano me vzali oba pani domaci na americkou snidani, protoze vi, ze mi zdejsi strava chutna. Jeli jsme do 10minut vzdaleneho mestecka, do dineru, kde maji vyber z 200 druhu omelet, vajicek, palacinek, no proste raj!!!! ja sem chtela zkusit od kazdeho neco, takze to dopadlo tak, ze jsem mela pred sebou 2 volska oka, hromadu slaniny, nejakou specialitu z brambor, opeceny chleba, a 3 boruvkove superobrovske palacinky! Jo, a lahvicku sirupu na ty palacinky. Moje snidane tak zabrala skoro cely stul :) byla to opravdu delikatesa!!! mnam! ale nebojte, nesnedla sem to vsechno;) jsem prece dama ;-)
mam ale dalsi zazitek s americkym jidlem, jeste bohatsi o to, ze Joe svoje palacinky polil sirupem, ukojil si kousek klobasy a jedl ji dohromady s tema palacinkama a sirupem. Na to sem teda nemela odvahu..:(
na veceri nas uz cele prazdniny zvala Sheny a jeji maminka Mary. Vcera to konecne vyslo, ikdyz s klasickym guatemalskym dvouhodinouvym zpozdenim :) v 10 vecer jsme se s bulharama sesli u Mary doma nad korenenymi kousky masa zabalenymi v testicku a bananovem listu. Jejich tradicni vanocni jidlo nam vsem chutnalo, akorat si troufam rict, ale to az ted, a doufam, ze se sheny a mary nikdy nenauci tak cesky, aby si tohle prelozily :) snesla bych na tom kecup :D Byl to krasny vecer, vladla pohodova pratelska atmosfera, ktera nas provazela cele leto.

Potkala jsem tu lidi z Ruska, Ukrajiny, Bulharska, Srbska, Turecka, Polska, Slovenska, cernocha z Ghany, rodinu z Guatemaly, mexicany. Vim, ze vetsninu lidi, co jsem tu potkala, uz v zivote neuvidim. Vim, ze na nektere urcite zapomenu a oni zapomenou na me. Pochybuju, ze si napriklad Atanas, nejlepsi manazer na svete, vzpomene, ze mel nekdy v parku holku z cech. Ale ja nikdy nezapomenu na 3 mesice prozite na pobrezi Atlatnickeho oceanu, na plazi s bilym piskem :-) mozna casem zapomenu, jak me ve spanku chytaly krece do nohou a jak mi pot stekal po celem tele. Ikdyz se sem jeste mozna vratim, jak jsme si s Petkou rekly, za 20 let urcite na dovcu :) uz to nebude takove, jake to bylo ted. Prece jen, tohle bylo moje FIRST TIME IN AMERICA ;)

Vite, co je nejlepsi?! ze to kdyz neco konci, neco zacina :) pro nas Amerika jeste zdaleka nekonci, mame pred sebou jeste 19 dni, devatenact dni, 19 dni na cestach!!! to bude dobrodruzstvi! moc se tesim!!! jdu balit :)

tak cau, naposledy z adresy 318 Atlantic Ave, Point Pleasant Beach.

Nový telefon

Už "mi" přišel nový telefon!!!!!!!!!!!!!!!! I když to není správná věta, správná je : ž Kadlovi přišel nový telefon :-) Já jsem jen platil :-) Dali jsme si oběd - brambory s nějakýma smaženkama a Kadel se statečně vrhl na prozkoumávání telefonu/počítače :-) Mě to kupodivu nechalo chladným - jsem rád, že mám konečně po třech měsících čas si zase přečíst knížku, přece jen, čtení knížek pod barem, aby vás kamera neviděla, není moc pohodlné :-)) (ale to jsem stejně dělal jenom poslední dva dny - jinak jsem poctivě pracoval:-DDDDD

To znamená, že opravdu vyjíždíme zítra o půlnoci. Spolu s telefonem přišla i zásuvka do auta - koupili jsme si totiž pevaděč na autoelektriku, abysme s sebou měli 120 V i v autě a nemuseli všechny elektrické věci nabíjet po motelech a restauracích. Kadel zároveň na noťas stáhnul už nějaké mapy, takže to bude pohodička, ta naše cesta.
Packu mžem pustit za volant, jen ji nesmíme pouštět za navigaci. První a poslední pokus dopadl asi tak, že jsme měli půjčenou GPS navigaci od Borise. Tam byla cesta vyznačená a správnou cestu ukazovala aj šipka. Když se Kadel zeptal Efky- "Tak kam mám teda odbočit" Packa suverénně prohlásila "ASI doleva". Takže věřte mi - řídit klidně, navigovat ne:-)
Můj nový telefon vypadá ASI takto :

http://mobile.itek.cz/mobilni-telefony-nokia/img-shop/full/NK01288.jpg

http://www.digihit.cz/jpg/nokia-n95-deep-plum-2-original.jpg

Mějte se krásně :-)

od moji maminky

Ahóóój !!!!!
rodiče zdraví české koblížky do USA!!!!!!

pořád otvírám blog, čekám nové zprávy o Vašem životě v té velké zemi a ono NIC!!!

Zase se jednou potvrdilo přísloví , že maminka a režisér mají vždycky pravdu, že Packo?
V jednom z prvních našich mejlů jsem tě utěšovala, že se ani nenaděješ, a nastane čas odjezdu, a vám se vůbec nebude chtít vrátit se domů…. (anglicky return to homeJ ? )
A už je to tady!!!!!
Nevím, jak ti ostatní taťkové a mamky ,ale v naší domácnosti je No 1 radio Impuls. A tam je pravidelným hostem cestovatel Jirka Kolbaba. Letos shodou okolností cestoval po Státech. Navštívil spoustu měst , pamětihodností (jak to amíci nazývají), parků a vůbec.
Třeba když popisoval New York, tak já jsem si živě vybavila Tomovo vyprávění na blogu a přiložené fotografie, které kluci udělali na tom místě.
A přesně jsem věděla, o čem ten chlapík mluví!!!
Když vyprávěl o Niagarských vodopádech a Grand kaňonu a San Franciscu ,tak jsem věděla, že tam taky pojedete a my vaším prostřednicvím taky.

Děcka, musím Vám říct, že jste v té Americe nebyli sami, byli tam s váma i Vaši rodiče, a babičky, a dědečkové, a kamarádi, …… a vůbec všichni my , kterým jste sdělovali svoje zážitky a pocity prostřednictvím tohoto báječného vynálezu, který se jmenuje počítač a internet.
Prožívali jsme Vaše těžkosti s ubytováním, ten hrozný první týden, kdy jsme nevěděli, jestli se Evča nevrátí domů, jestli sežene nějaké ubytování, jestli budete mít dost práce ,abyste aspoň na živobytí vydělali, jestli konečně přijde nějaká povzbudivá sms-ka, a když přišla, a my se trochu uklidnili, tak druhý den to bylo zase jinak! No prostě americká houpačka.
Litovali jsme Standu, když ho poslali v těch šílených vedrech natírat střechu, děkovali jsme Tomovi, že Vás zásoboval koblížkama ke snídani. Usmívali se nad pohodou, která vyzařuje z Kadla, se kterým je radost nakupovat. Koupali jsme se s Váma v těch nádherných vlnách Pacifik oceánu, o kterých si můžeme nechat jenom zdát. Jsme rádi, že vydrželo Vaše kamarádství, (určitě byly nějaké spory, ale snad jste zjistili, že každý musí občas ustoupit a každý má občas „blbou náladu“) .
My všichni z domova Vám přejeme: aby jste tak, jako doteď svorně vydrželi!
Nedostanete se teď k počítači, tak všechny zážitky pokud možno zapisujte postaru(tužka a bloK ) a po návratu nám je předejte na bloG. Těšíme se na ně.
Už máte před sebou jen DVA a PůL týdne!!!!!!!(Nikoliv měsíc – to je omyl)!!!!!
užijte si je, jak to nejlíp půjde, protože tohle všechno, co bylo a ještě bude, je POPRVÉ
v Americe!!!
Určitě se do téhle země ještě někdo z Vás vrátí (neboť vypadáte nadšeně už teď, a to jste viděli 0,0000001 promile), ale až jako důchodce budete vnukům vyprávět, budete říkat: jóó, to když jsem byl poprvé v Améru,tak…….
Tak ať máte samé krásné vzpomínky i na to, co je teď před Vámi. My všichni tady na druhé straně zeměkoule budeme pořád v duchu vedle Vás.
Nemusíte pořád, ale občas se ozvěte, aspoň SMS. Jen abychom měli klidné spaní, že jste v pořádku.
Nelámejte nic přes koleno, když něco nestihnete,neuvidíte….. jen KLííííD!!! Jste mladí, příští rok můžete jet znova.
Nezapomeňte: teplé oblečení, pořádný boty a lékárničku! (a kreditku:J )
Autem jezděte opatrně!!! (Packu nepouštět k volantu – víte, jak to dopadlo posledně)
Kluci, prosím Vás, dohlídněte trochu na Fifinku, ať se někde neztratí, ať nechodí sama… Děkuju.
Choďte všichni pohromadě, buďte ostražití a nikomu nevěřte. Je to Velká Země J a jen svatoplukovy pruty byly pevné.

Držíme palce, GOOD LUCK ! myslíme na Vás a těšíme se 27.9.2007 J DOMA!!!!!!!!


Za všechny mamky co se bojí o děti : Dáša Poláková v Topolanech 6. září ’07

Pro představu

Myslím, že je taky nejvyšší čas vám ukázat, kde jsme to teda pracovali - pořád jsme o tom jen psali, a tak trochu něco předvedli, ale hodně fotek jsme udělali až na konci - chtěli jsme totiž vaši imaginaci nechat volnej průchod :-)

Takže tohle je bar - tady jsme poslední měsíc dělal snídaně -

- dělali ho asi tři měsíce, co jsme tu byli ze začátku. Před tím jsem je dělal v jiným (o hodně horším) baru. Na první pohled vypadá krásně, ale....Dělal ho Luis, který jak vidíte je na to patřičně hrdý...

Tady se totiž vše dělá jen jako, takže i když je všechno z luxusních materiálů (Bar je z OPRAVDOVÉHO dřeva), tak třeba dlaždičky jsou udělány pěkně nakřivo, sem tam se něco odchlípne, sem tam zas eněco nedovře, stoly se kývaly už druhý den a nešly odkývat :-)) Na fotkách to vypadá ale krásně. Nevím jak to bude vypadat po roce, protože ty snídaně to pěkně ničej - stačí houf dětí a udělaj vám kulničku na dříví ze všeho - zvlášť ty americký.

Takhle vypadá můj "přípravný" kout, ještě ke zvukové stopě - všechno tam děsně vrčí a bzučí, bylo tam děsné vedro a to světlo pořád tak divně blikalo :

Tohle je Laundry tj prádelna. Tam dělal poslední měsíc a něco Tomáš a taky jsem se tam často "skoval" já. Jak víte, že jsem na začátku nechtěl do nějaké laundry, nakonec se to ukázalo jako nejklidnější práce z těch co tam byly.

Vidíte skládat aj Standu, což je vyjímečný jev - standa totiž maloval s tinem celý hotel - tady :

a v pravo vidíte Lucii, které se každý bál (bonzovala vše supervizorce)

Toto je náš jídelní kout, bohužel jsme mnohem častěji jedli venku na zemi, protože tu bylo pořád obsazeno.



Ještě se vrátím ke snídaním - toto bylo vyhlášeno jako nejlepší fotka z Point Pleasant.

Jsme tam s Luisem a čistě náhodou je v pozadí někdo (Benny) kdo krade jídlo z ledničky :-)) Dveře od přípravného koutu byly totiž pěkně hlasité a každu chvíli bylo slyšet, jak tam někdo chodí - v podstatě důvod chodit jsem tam měl jen já, maximálně šéf kuchař :-))))) Chodil tam ale skoro každej a "půjčoval" si od mlíčka do kafe až třeba po bagely a donuty :-)

Tohle jsme my s hodnými supervizorkami - tu zlou nejvyší jsem si radši ani nevyfotil, nemluvě o vlastnici :-) Vlevo je mamka od Shenny Meri a vpravo je američanka Marrie - obě se vyslovuje v podstatě stejně, takže věčně jsme se dohadovali, která že Marie udělala to a to (nakonec jsme si je rozdělili na Guatemalskou Meri a Americkou Meri :-)

Tohle je hotel, strana ze silnice

Tohle je jeden z rezortů - z dálky vypadá moc hezky, než to začnete zkoumat zblízka.

Toto je asi nejlepší reklama na White Sands (podotýkám, že to je normálně u hlavní silnice a prej si tam už pár hostů stěžovao na zápach).



Rufino nese holkám ručníky z prádelny.

Tom a Shenny

Já a Shenny

My a Tino z laundry (Tino to je asi jako náš Pepa, takže když ste řekli Tino, museli jste říct, kterého máte na mysli :-) U holek zase jednoznačně vedla Carmen, těch tam bylo asi milion :-)

Ivan a Standa si čtou časopisy :-)



Tohle už je moje druhá práce - Bay Point Prime Steak House. Obrazy na stěnách jsou přímo od majitele - šéfkuchaře.

Na začátku muselo být takhle pěkně vše narovnané :-) Tohle je pohled z druhé strany - každý moh krásně vidět, co se děje v kuchyni. Naštěstí to lidi moc nezajímalo :-)

Tohle je venkovní část, kam jsme museli vždy nanosit stoly a večer zase vše vyčistit a nanosit dovnitř - uff :-)

A tady je kuchyně - uprostřed Karlos, druhý kuchař a ostatní dva jsou pomocníci - umývač nádobí a sekač salátů :-)

Tohle jsme my - bohužel už pěkně osekaná banda - když jsem to fotil, tak už bylo hodně lidí ve škole, takže zbyla jen Lindsay a Mathew. Ona hlavní číšník (bere obědnávky), on zadní číšník (nošení jídla), já buser (uklízení stolů).


Mějte se krásně a zatím :-)

Pohodka

Tak se poslední tři dny snažíme pěkně flákat. Včera jsme si chvilku poleželi u moře, bohužel tu začíná bejt taky nějaký chladno jako u vás, takže to nešlo na moc dlouho. Minimálně jednou ještě ale k moři musím.

Dnes máme v plánu udělat - nic.-) Chcem jet jen do Bricku a koupit si tam stan, spacák. Večer nás čeká rozlučková decentní párty. Decentní, protože další den už budem řídit. Takže z původně pánovaných party každý den zůstane jen taková slaboulinká jeden den. Nějak mě po skončení i druhé práce přemohla únava a lenost a dva dny jsem nebyl schopnej nic udělat, jen se mi klížili oči. Dnes jsem to už zdatným spánkem dohnal:-) (Zákulisní informace - Kadel se to snaží dohnad ještě víc:-)

Včera jsme ještě byli na Boardwalku s Kadlem si odpálit nějaké míčky - mají tam trenažer na Baseball a Softball. Kadel si dal variantu rychlý baseball a první tři míčky mu proletěli, ani nemáchnul pálkou :-DD Pak už se do toho dostal. Potkali jsme tam taky slováky a ty mi zadarmo v jejich stánku nechali udělat "Smoothie" To je koktejl mixovanej z ovoce, které si vyberete plus kokosové mléko a ledová tříšť. Včera jsem měl z ananasu a banánu. Minule jsem měl z jahod, pomeranče, ananasu, kiwi, a ještě něčeho :-)) Jsem rád, že jsem na tuhle dobrotu přišel až na konci pobytu, protože to bych nic neušetřil - malinkej šejk stojí totiž 6 doláčů :( Ty dva co jsme měl byli naštěstí zadarmo. Dnes už si ale asi poplatím :-) Dám si něco s jahodama, když mi doma utekly :-)

Cestu do Chicaga už máme naplánovanou, teď jenom hodně trnu, aby mi do pátka přišel balík, co jsme si objednal na internetu, protože bez něho odjet nemůžem. Vyjedem zejtra o půlnoci (sobota, šest hodin ráno vašeho času) směr Niagáry, kde budem kolem osmé ráno. Tam si trochu pobydem a odpoledne vyjedem do Chicaga, kde budem do středy do večera.

Ty poslední dny se to kupodivu dá přežít aj tu doma, Brenda je nějaká naměko a má každej den dobrou náladu. Shefique je pořád stejnej, naštěstí doma moc času neztráví :-) A když tu chvilku je, tak hned chce po Kadlovi, aby mu na netu našel nějakou dobrou levnou zvukovku atd... Kadel už na něj pěkně ... :-) Ještě jsem vlastně ani nepsal o našich spolubydlících, takže to doženu možná až doma, možná ještě tu.

Packa se včera projela v Corvetě z 82 roku - nádherná mašinka. Hlavně....Červená:-) Myslím, že vám o tom ještě napíše - předokládám, že o tom bude celé téma blogu, jak ji vlasy vlály :-)

Objal jsem se s milionem lidí...

Předevčírem jsem dočet knížku (jak jinak, než v práci) - Snídaně u Tiffanyho - a přísahal jsem, že ji nechci už nikdy vidět (použil jsem při tom hodně sprostejch slov).
Nenávidím konce, zvlášť když vám hlavní postavy přirostou k srdci a připadá vám, jako byste je znali odnepaměti a chcete se s nima vídat ježtě hezkou řádku let. Tyhle postavy vám dycky řeknou něco, co ještě nevíte, ukážou vám život z jiné stránky, pomůžou pochopit, proč se někdo chová tak jak se chová (i kdyby to byl padouch formátu Jacka Sparrowa :-D Asi tohle bude ten hlavní důvod, proč si nečtu u knížek konce, ale chroupu je dycky od začátku.
Předevčírem jsem dočet knížku (jak jinak, než v práci) - Snídaně u Tiffanyho - a přísahal jsem, že ji nechci už nikdy vidět a dnes jsem si musel její konec přečíst znovu, v reálu.
Na poslední den v práci jsem se už strašně těšil, být v kůži ukrajince není pro mě nic moc - mít den rozdělený jen na práci a spánek je na zbláznění. Ale dnes, čím víc se blížily minuty konce, uvědomoval jsem si, že tyhle lidi už nikdy neuvidím a že je mám rád. Takhle hodně jsem to ještě nepoznal, protože jsem se zatím loučil jen s lidma, o kterých jsem věděl, že se s nima zas uvidím. Jakmile se rozloučím, teším se na další setkání, vyhlížím ho vepředu. Tady žádné v předu není - v předu máme jen západ, niagary, chicago. Žádné usměvavé mexikánce, švitořící mexičanky, nebo úžasnou guatemalanku. Rozloučil jsem se dnes s každým kdo mi za ty tři měsíce věnoval aspoň jeden úsměv, protože to jediné mi v posledních dnech dávalo sílu. Chodil jsem po motelové části a vždycky křiknul "adiós" a ony s úsměvem "adiós tomasito" a já "no más trabácho mučača" a ona "ke?" a já "no más akí" a prstem jsem ukazoval na tuhle zem. Takže co napsat na konec, snad jen ten nejhorší konec nejlepší knížky, který jsem kdy četl -

Ale hlavně jsem jí chtěl napsat o kocourovi. Splnil jsem svůj slib: kocoura jsem našel. Kolik týdnů jsem se po zaměstnání potuloval po těch ulicích ve španělském Harlemu a mnohokrát se nechal zmást falešným poplachem - tu a tam se kmitla žíhaná tygří srst, jenže při bližším ohledání to nebyl on. Až jednou v neděli, v chladném slunečním zimním odpoledni to přece byl on. Seděl obklopený kytkami v květináčích, zarámovaný čistými krajkovými záclonami, na okně pokoje, který vypadal útulně: pomyslel jsem si, jak se kocour asi jmenuje, protože jistě už má jméno, jistě už je někde, kam patří. A doufám, že i Holly, v africké chýši nebo kde.

Kecka jedna

Ono se to lehce píše na blog, když venku prší a nemusí se do la práce, že jo paci :-) Já měl včera den volna, které jsem náležitě využil čtením knížky, spaním (sice jen osm hodin, ale teď mi osm hodin přijde jako dvanáct jindy:-) a ujížděním autobusů - včera mě jeden autobus ujel dvakrát, potřetí jsem ho už konečně stihnul. Díky tomu jsem viděl v kině jen Simpsonovi a ne ještě půvoně plánovaného Bourna. (Chtěl jsem si udělat filmový den). Dnes jsem se vyspal taky do růžova. Zašli jsme s klukama na oběd do jedné reštiky (ještě jsme tu kromě fast foodu nikde nebyli) - byla to taková klasická americká příjemná vývařovna, s těma boxama po čtyřech místech. Navíc si tam jedna krásná servírka myslela, že jsme se Standou dvojčata - prej je taky z dvojčat. Škoda, že jsme to nevěděli dřív, protože by naše reakce byla určitě jiná, než NE :-) Normálně jsem si dal americkou zeleninovou polívku a hádejte, co to bylo - ruskej boršč, no to mě pos...:-)) Ale nepouštějme se do politiky, když už nám zbejvá v té, slušně řečeno, špatné práci, jenom pět dní života a pak tradá Aničko sluníčko (naše supervizorka) a tradá Krystýnko xxx (vlastnice hotelu). Snad vydržím poslední pekelný víkend - nejdůležitější věc co jsem tu v americe zjistil je, že je opravdu zvláštní, jak ta chemie v hlavě mění náladu, jako, že je to jenom o chemii. Když jsem nevyspalej, (takovej třetí den v druhé práci), tak už nevím, co to je úsměv a skoro nemluvím. Pak se stačí vyspat a směju se na každýho jako ten první měsíc a půl. Dokonce ani lidi s jejich hloupýma a vštečnýma dotazama na snídaních mi nevaděj a zvládá se to v pohodě s úsměvěm. Takže děcka, fakt chodtě po večerníčku a Pepíku koukej spát i po obědě :-)

Mějte se krásně čteči blogu a uvidím, jestli se mi podaří napsat něco o tom New Yorku, protože ten poslední výlet byl hodně hodně dobrej.

kluci se flakaj.....darebaci!

ahoj :)
tak to vypada, ze koblizci to psani na blog vzdali, co. Ale dont worry, ja vam obcas neco napisu :) ted tu bylo od patku obdobi destu, tak sem chodila jen do hotelu a kluci se teda taky moc nepredreli...
dnes uz vykukuje slunicko, coz je super, jednak zitra mam byt v obou pracich (park nepremava, ved prsi) a jednak v sobotu ma prijet Petka (moje sestrenice) a to musi byt poradne teplo, abysme mohly chodit na la plazu a tak :)

udalosti poslednich dni :

shoping, hrani her (od pokru, prsi, az po mestecko palermo), prace, a dal asi nic :)

ted trosku vysvita slunicko :) k nevire, mysleli jsme ze leto uz nadobro odeslo, uz jsme zacali nosit bundy a mikiny!

jinak se nam to krati, uz se me v praci vsichni denne ptaji kolik mam do konce :) 5!!!! achjo, to neni mozny, ze to tak leti! :( je zvlastni, vsichni bulhari uz mesic chteji jet domu, a prace je stve, me to az tak nevadi :) vcera a dnes jsem misto off pracovala, a hrozne mi tam moji cesti koblizci chybeli!! kdovi, co vyvadeli;) ale urcite se jim po me nestyskalo, darebakum!

jinak nas plan: 7.9. konec v pt. pleasant beach, rentime car a jedeme (bud na noc, nebo rano, uvidime podle toho, jak se budeme citit) smer Niagara falls. Od tama pak do Chicaga, kde navstivime cechy z Topolan :) atrosku se koukneme po meste. !12.9. mame odlet do Las Vegas. Dalsi plan ze dne na den nemame, mame vytycene co chceme videt, a hlavne 24. musi byt minimalne Kadel v LA, my s Tomem 26. 9. v san francisku. Je trosku blby, ze jde o 2 mesta, ktere chceme videt, a at to udelame jak udelame, dycky si nekdo zajede...asi asle pojedeme vsichni do sf, pak doprovodit kadla a pak zpet do sf...ale to jsou jen plany :) a ty se tu meni den ze dne :)

hihi, jsem zvedava, az prijedu domu a bude chvili cas, tak si sednu nad ty mejly, co sem naposilala :) a jak moc budu prekvapena, jake jsme meli plany, pocity atd na zacatku a jak to postupovalo :)

za mesic uz budeme skoro doma, kdo se tesi? ;) (dobre si rozmyslete odpovedi!!!!)

mejte se a uzivejte leto, pry jeste v CR je :)

Eva

klapka;aaaa, jedeeem!!! packa v NY podruhe!

pripravit se, jedeem!!
Achjo, tak nemam co psat, neb Tom krasne popsal veskere pocity, ktere jsem vcera mela na nocnim Brooklynskem moste v predeslem clanku :(

vcera jsme se vypravili -nekteri po druhe, nekteri asi po pate do NY. Uz se nam vsem po tom Meste styskalo! opravdu, kdo nezazil nepochopi, to mesto je kouzelne! me dostalo uz pri prvni navsteve, a to jsme se vlastne jen tak otukavali a poznavali! vcera uz to bylo jine, jakobych navstivila starou znamou :) metro, ulice, budovy. Potichu jsem si pri prochazce premyslela, ze pokud bych chtela nekdy znova do Ameriky,tak urcite do New Yorku!!!!

vcerejsi vylet byl opravdu jiny, nez vsechny predesle, takovy docela poklidny :) zahajeny snidani v Central parku, pozdeji prochazkou po nem, hazeni "frisbi", sezeni u fontanky...prochazka po Manhatenu, okoukli jsme vlajky u Spojenych Narodu. K teto budove jsme prisli pred 4hodinou, nasli jsme nasi vlajku az skoro na konci rady. Jelikoz bylo bezvetri, bylo docela tezke vlajky rozpoznat, ale jednu chvili foukl vanek, a jedina nase se napjala! Standa vyrobil par fotek, moc dekuji, ja nemam talent:( a v dalsi chvili nabehla parta policajtu, nebo jinych povolanych v uniformach, a zacali vlajky svesovat. Meli jsme tedy stesti! a bylo to moc pekne :)

vecer kolem 8 me jsme se vydali na tour po zminovanem Brooklynskem moste. v 9 jsme byli asi v pulce mostu, bylo 28 stupnu celsia a bylo nam docela prijemne :)
Me opet most neprisel nejak extra velky, ale pohled z neho na Manhattensky most, vzdalenou sochu svobody i empire state building, WAAAAAAAAAAAAAAAAU!!! jeste trafic pod nami, no husi kuze hadra ;)

myslim, ze nejen ja, ale i moji kluci, jsme si vylet uzili, uz jsme se nedivali na mesto pres cocku fotaku :)) ze, koblizci ;)

jinak mame nove prezdivky:
umelec - jasnej myspulin, se znaky bobika (jo, jeho apetit a traveni bych chtela mit, posledni obed sezral, pardon, ale fakt, sezral celou fat cat a pak to jeste zajedl cokoladou!!!!)
kadel - to je takovej bobik :) ale zase trosku z myspulina ma....
standa - pinda, bez debat.
a konecne ja, neni pochyb, co mi zbylo - fifinka :) hehe, to mam nejlepsi, no ne?!

tak snad by to bylo vsechno...mej te se!

ke skiny cat...a asi i fat cat...

BIG MAC JE LEPSIIIIII!!!!!!

komentar k Baltimoru :)

ahoj od cesky :)
tak s tim Baltimorem....
za prve: kadel se tak prejedl pizzou, ze jeste druhy den v D. C. nemel hlad :) to je u nej opravdu nevidane!

za druhe: Barnes a nobles...za to se Tomovi i ostatnim musim opravdu hluboce omluvit,neb navsteva tohoto mista byla moje vina. Mela sem neskutecnou chut na kafe, BaN byli po ceste na parking, tak rikam, jdu si pro kafe, jen na me pockejte...no krok za mnou Janka, dva kroky Boris, a pak koukam a rada na kafe StarBucks byla tvorena ceskoslovenskobulharskou vypravou :) pak jsme samozrejme neodolali a vsichni neco nakoupili. Pravda, Tom neodolal nejvic :) ja sem mela na male, lakala me kolekce Harryho Pottera (vsichni znate muj vztah k nemu). Nakonec sem odolala, koupila jen prvni dil, abych si zkusila, ci jsem vubec schopna to zvladnout. Jsem :) uz jsem zacala, a napoprve jsem louskla pred spanim pres 30stranek - to je opravdu dost, kdyz vezmete v potaz to, ze spat chodim nejdriv v 1 v noci po 14ti hodinach prace nebo nejakem vylete!

za treti: akcent NEMAM rusky ale New Yorsky!!! umelec dostane za usi!!! :P :)) a zapusobila jsem svym osobitym sarmem :D jak rekla jedna moje kamoska, kazdyho dostanu na svuj nevinny detsky ksicht. Tak nevim?!?!?kazdopadne jsem nas vysekala z pekne mastne pokuty!

tim koncim komentare :) a asi vam napisu o tom, jak jsem byla vcera na kafi v Nju jorku :)
ale to az nekdy priste..dobrou noc!

Tak dobře, ještě něco dnes napíšu

tralala



a to je vše ;-)

NEJVĚTŠÍ mini akvárko

Naše další cesty vedly do Washingtonu DC přesně na rozhraní měsíců. Jeli jsme na dva dny, najali jsme dvě auta, navštívili dvě města...

Začátek byl dost o hubu - v půjčovně jsme měli zajištěná dvě auta a když jsme tam přijeli, tak nám řekli, že mi nemůžou půjčit ani jedno, jelikož nemám kreditku (jen debetku) a nebo americký řidičák. Nakonec nám půjčil auto pro šest lidí a přemýšleli jsme jak tam naskládáme osm, nebo jak budem muset někoho nechat tady :( Pak mě napadlo, že půjčovna, ve které jsme si půjčovali minule byla uplně v pohodě (byla to pobočka té samé společnosti, akorát v jiném městě, trošku dál od nás). Takže jsme tam brnkli a půjčili si druhé auto tam (jinak jsme se ptali a oni nám pro příště dvě auta půjčí bez problémů, tož nevím, co tato pobočka blbla). Plánovaná cesta 2 hodiny do baltimoru (příjezd v 11) se nakonec vyvedla tak, že jsme jeli přes čtyři hodiny a příjezd byl pozdě odpoledne :-).



Sotva jsme v akvárku stihli poslední delfíní šou a měli trošku času na prolítnutí celého akvárka, což se ukázalo jako dostačující...

Přes Baltimore jsme totiž jeli z jednoho důvodu - od začátku pobytu v americe toužím po návštěvě velkého akvárka, kde by byly tuny vody a z ní se na mě vynořovali delfíni, rejnoci, žraloci a hráli by si spolu (hehe, to jsem si trochu přidal:-). Zjistil jsem že v Baltimoru je největší akvárko na východním pobřeží, ale opět jsem těm amíkům naletěl. Jakmile v americe slyšíte, že je něco nej, že je něco super, tak si to musíte vydělit dvěma a ještě zapomenout, co jste do té doby vyděli, abyste nemuseli s ničím porovnávat. Popíšu to na VELKÉ delfínní šou - měla trvat přes půl hodky. Prvních pět minut nám na malé obrazovce pouštěli klipy s delfínama a hrála tam hudba, pak nás pět minut vítala nějaká holka a občas se tam objevil delfín.



pak zase všichni zalezli, spustili hudbu a pustili nám video, jak učej delfíny skákat vysoké skoky. Pak byla příprava na ten vysokej skok - jeden delfín měl vyskočit strašně vysoko a dotknout se tam balónu. Po tomto videu si tam pozvala nějakou malinkou holčičku a nejdřív pět minut zabili tím, že ji nasnímala kamera a na velké obrazovce si hráli s jejím obličejem - že ji přidávali nakreslené tělo atd...a pak ji ta uvadečka řekla, co má udělat aby delfín skočil vysoko, ona to udělala a delfín skočil vysoko - toť vše :-) Ale jinak jsou delfíni uplně užasná zviřátka, líbilo se mi to strašně moc i bez toho, že by to byla fakt velká "šou".





Pak jsme měli asi hodku a půl na proběhnutí zbytku akvárka. Viděli jsme žabí sekci, žraloky, rejnoky, krokodýly, džungli (co ta dělala v akvárku netuším), ryby různých vod a různých světadílů, ale všechno to bylo takové malinké, ze všeho jen tak trošku na ochutnávku a stejně jako ta delfíní šou, vyplňované hlavně fotkami různých živočichů, místo abyste je viděli naživo.






Následovala procházka po Baltimoru. Nejdřív jsme teda hledali něco k snědku. Jeden černoch nám za tips doporučil podnik u bláznivýho joea, že tam dělaj dobrou pizzu. Hehe, fakt dobrej podnik. Byl na ulici podobné Perlovce, vevnitř se skro dva pasáci poprali o kousek pizzy, ale pizza byla levná a velká - poprvé jsem viděl Kadla, že byl přejedenej a nedojed svůj příděl:-D Cestou nazpátek jsme ještě za světla na ulici viděli týpka jak si vaří svou denní dávku (ne špaget:-).



Zpět k autu jsme zašli ještě na molo a prošli se po něm a takhle vypadala snaha o to, aby měl každý tu samou společnou fotku :



a takový je výsledek :




:-DDDD
No a co se nestalo, chtěli sme kafe a pobléž byla pobočka StarBucks a zrovna, jak to tak bývá, ukrytá v pobočce Barnes a Nobles (kde mám slevu na klubovou kartičku:-). To byl fakt blbej nápad - nechal jsem tam za knížky zase přes sto doláčů - měli tam o umělecké kritice o hodně víc knížek než v New Yorské pobočce - fakt divné. Jisté je, že jsem tu už za knížky nechal skoro 5000 koru českých a vůbec nevím, jak to potáhnu domů.

Pak jsme nasedli do auta, packa mi pomohla vyřešit ještě problém s parkovací kartou - měl jsem ji v kapse, která byla očividně menší než ta karta a trochu se zmačkala. "Ruský" přízvuk opět zapůsobil a mohli jsme jet:-)




A tímto prosím někoho dalšího, ať dopíše Washingtonskou část, která proběhla druhého dne, já už jsem za dnešek uplně upsanej :-)

Mějte se krásně
Tom

Čína třikrát jinak...

Opět v New Yorku!!! To město člověka nabije, dobije, vybije, občas i zabije. Je to prostě město, které se nedá popsat jinak, než tam být. A my jsme tam byli opět (dnes, když o tom konečně píšu, tak vím, že zítra tam budeme znova:-).

Jeli jsme jen ve třech, packa zůstala v Point Pleasant, protože chtěla vidět akci Vánoce na pláži. Jednalo se sníh, santy clause a tak - prostě nuda (prý to nakonec byla nuda) oproti New Yorku. Plán byl jasný - vyjet na Empire State, kouknout se do Metropolitního Muzea, zajít do knihovny, tam a tam a jinam, prostě hafo věcí. No, přijeli jsme tam a bylo nádherný počasí. Takže žádný Empire - jede se na Sochu Svobody, když je taková super viditelnost. Empire se odkládá na večer, protože tam mají do dvou do rána.



Přečkali jsme krátkou frontu a pak hurá na trajekt a do meziprostoru mezi největším americkým symbolem a mezi tím kouzelným Manhattenem.



K Soše Svobody můžu říct asi jenom toto - VIDĚLI JSME JI.



Zabralo nám to celé dopoledne a byli jsme dost vyflusaní. Zašli jsme teda na kafe do MC a pak...jsme rozdělili své cesty. Kadel chtěl jít do Bronxu a Queensu - nakonec skončil v Brooklinu, protože to bylo blíž (je to prej poklidná čtvrť).



Cestou narazil na pouličního umělce, který tam měl hádejte koho :



A my se Standou jsme šli do Metropoliťáku. Po výstupu z metra jsme zvolili trochu jiný směr, takže jsme to vzali procházkou k řece, od které jsme se odrazili a šli jsme zpět do muzea. Je to zatím první a poslední muzeum, které mě v Americe překvapilo.



Opravdu krásné a to jsme stihli jen Řeckou a Egyptskou sekci a trochu Impresionismu. Pak nás vyhodili, protože ten den nekončiliv devět, jak jsem si myslel, ale už o půl šesté. Před muzeem jsme shlédli show pouličních černochů "umělců", kteří skákali, běhali atd. - nejvíc jim teda jela huba :-)



Po představení se naše cesty opět spojili a společně jsme šli na brooklinskej most přes Chinatown, kde jsme zalezli do jedné restaurace jenom proto, že jsme se nemohli dohodnout, jestli si dáme něco k jídlu nebo nedáme a blízko nás byl stánek s mořskejma potvorama, což Kadel bystosně nesnáší - takže první útočistě na dohodnutí se byla reštika, u které jsme stáli a udělali jsme dobře.
Opět důkaz, že naše výlety jsou jenom o jídle :-)) "Kluci, tomuhle vtipu se nemusíte vždycky smát" :



:-DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

Každý jsme si dali něco jiného a světe div se, vše chutnalo uplně jinak. Totiž ti čínani, co jsou u nás v Point Pleasant, od kterých si občas obědnáváme, tak ti chutnají uplně stejně u každého jídla :-) Doufám, že zítra tam na jídlo zajdem znova, už se hodně těším na mé oblíbené nudle, nebo si dám standovo rizoto :-) Standovi (a nejen jemu) chutnal strašně čaj, který nám pořád dolívali (asi jako já v práci dolívám vodu) a tak se zeptal, kde je tu obchod s čajem. Mužíček nás poslal nějakým směrem, kde jsme nic nenašli, ale kupodivu jsme se ocitli na vstupu na Manhattský most, takže - proč po něm nejít do Brooklinu že?
Viděli jsme tak krásné výhledy na brooklinský most a na manhetten zrovna, když zapadalo slunce - prostě bomba.












Zpět jsme chtěli jít přímo přes Brooklinskej most, já u vstupu ve snaze udělat co nejlepší snímek jsem se vydal do oblastí, kde jsme neměl co dělat a zastavil mě policajt. Chtěl po mě průkaz totožnosti (ID - "aj dý") a já jsem si myslel, že chce, abych vytáhl průvodce (guide "gajd"), protože jsem mu řekl, že jsem tu v New Yorku jen kvůli cestování. To bylo asi moje štěstí, protože když viděl, že vytauju velkou bichly USA a ukazuju mu mapu Manhattanu a chci po něm, aby mě ukázal, kde je teda vstup na Brooklin bridge pro pěší a ne pro auta (kde jsem byl:-)) tak se trošku obměkčil a chtěl po mě teda to ID. Jenže já u sebe neměl pas, nic. Jen Isic kartu :-))) Hehe, chlapík se s tím popral, ale naštěstí mě to vzal, pak se ptal kde bydlím a tak - skoro jsme se dostali až k číslu bot :-) Pak mi ukázal jak mám jít na Brooklinskej most a bylo to. Po mostě jsme přešli zpět na Manhatten a užívali jsme si noční scenérie - moc krásné.







Další naše kroky vedli do Barnes a Nobles - obchodu s knížkama, kde jsem si chtěl koupit nového Harryho Pottera - když jsme tam vešli, ochranka na nás prohodila, že máme jen pět minut. Takže jsem se rozběhl po obchodě a běhal od jednoho pultu k druhému a hledal a hledal. Naštěstí mě pomohl Kadel a jeden kousek pro mě někde našel :-) (neříkejte to pacce, ale dopadne to skvěle, už to mám přečtený:-))
Pak do StarBucks - zatím nejlepší kafe, co jsme tu v Americe pili (chudáci amíci, nikde nemaj pořádný kafe) a potkali jsme tam japončíka s tričkem českého národního hokejového družstva




To už bylo cestou na Empire State building. Uvnitř ve frontě na výtah sem se líbil nějaké slečně z Colorada, takže když bude chtít někdo z vás do Aspenu (místní nejdražší lyžařské středicko, tak není problém, protože ji kupodivu neodradil ani náš ruský" přízvuk:-D No a výhledy z Empire v noci??? Posuťe sami, prostě paráda. A tím se s vámi loučím. Mějte se krásně. Tom