Kecka jedna

Ono se to lehce píše na blog, když venku prší a nemusí se do la práce, že jo paci :-) Já měl včera den volna, které jsem náležitě využil čtením knížky, spaním (sice jen osm hodin, ale teď mi osm hodin přijde jako dvanáct jindy:-) a ujížděním autobusů - včera mě jeden autobus ujel dvakrát, potřetí jsem ho už konečně stihnul. Díky tomu jsem viděl v kině jen Simpsonovi a ne ještě půvoně plánovaného Bourna. (Chtěl jsem si udělat filmový den). Dnes jsem se vyspal taky do růžova. Zašli jsme s klukama na oběd do jedné reštiky (ještě jsme tu kromě fast foodu nikde nebyli) - byla to taková klasická americká příjemná vývařovna, s těma boxama po čtyřech místech. Navíc si tam jedna krásná servírka myslela, že jsme se Standou dvojčata - prej je taky z dvojčat. Škoda, že jsme to nevěděli dřív, protože by naše reakce byla určitě jiná, než NE :-) Normálně jsem si dal americkou zeleninovou polívku a hádejte, co to bylo - ruskej boršč, no to mě pos...:-)) Ale nepouštějme se do politiky, když už nám zbejvá v té, slušně řečeno, špatné práci, jenom pět dní života a pak tradá Aničko sluníčko (naše supervizorka) a tradá Krystýnko xxx (vlastnice hotelu). Snad vydržím poslední pekelný víkend - nejdůležitější věc co jsem tu v americe zjistil je, že je opravdu zvláštní, jak ta chemie v hlavě mění náladu, jako, že je to jenom o chemii. Když jsem nevyspalej, (takovej třetí den v druhé práci), tak už nevím, co to je úsměv a skoro nemluvím. Pak se stačí vyspat a směju se na každýho jako ten první měsíc a půl. Dokonce ani lidi s jejich hloupýma a vštečnýma dotazama na snídaních mi nevaděj a zvládá se to v pohodě s úsměvěm. Takže děcka, fakt chodtě po večerníčku a Pepíku koukej spát i po obědě :-)

Mějte se krásně čteči blogu a uvidím, jestli se mi podaří napsat něco o tom New Yorku, protože ten poslední výlet byl hodně hodně dobrej.