Přílet skupiny B

Druhá část výpravy (Standa a Tomáš) začala svůj výlet do Ameriky 6. června. Letiště Praha - Ruzyň je překvapivě veliká, takže jsme k nalezení správného terminalu museli vydat velké úsilí.



Pro mě to byl první let a při druhé otáčce letadla na ranveji jsem nevěřil tomu, že přežiju celý let se všemi turbulencemi a podobnými zákeřnostmi, aniž bych potupně vrhnul do předem připraveného papírového pytlíku. Let byl příjemný, na palubě panovala skvělá nálada. Vrchol blaha se dostavil, když nám personál povolil fotit přes zamrzlé okénko výhled mezi oblaka.

Pařížské letiště mě, a zbytek výpravy, krutě rozladilo. Na správný terminál nás dopravil bus, kroužící mezi renvejemi jak sup nad mršinou. Na terminálu E byla pěkná tlačenice (nebylo ani divu, protože čas před plánovaným odletem se závratnou rychlostí krátil). Nemohli jsme se vměstnat do výtahu, který byl plný otylých cestujících. Jaké bylo naše překvapení, když se výtah vrátil se stejným osazenstvem. Vše se vysvětlilo, když jsme vyjeli o patro výš do rozstavěné haly. Naštěstí se nás ujmul personál letiště, který nás provedl asi přes tři pasové kontroly.

Poslední kontrola příručních zavazadel. Laďa byl přede mnou a divil jsem se proč stojí u stolku, který byl zaplněn drogistickým zbožím. Asi něco kupuje, pomyslel jsem. Ne, Ladze nezklamal a v příručním zavazadle vezl věci na holení a spreje. :)

Nejlepší na celém letu byl start letadla a jeho neuvěřitelné zrychlení. Seděli jsme uprostřed letadla, takže na koukání z okénka jsme mohli zapomenout. Slibovaná televize taky nebyla. Jen nějaký ulítlý film s Kutilem Timem a Travoltou v hlavních rolích. Naštěstí jsme si asi v půlce letu nalezli okénko, kde jsme mohli pozorovat dění vně letadla.

Po osmi hodinách jsme pozvolna klesali, až jsme pomalu rozeznávali pobřeží Spojených Států. Po ne zcela hladkém přistání jsme si ještě dvacet minut počkali v letadle. Pohledem z okýnek jsme jasně poznávali, že již nejsme ve staré dobré Evropě, ale za mořem v Novém Světě. Po vylezení z neskutečně zabordeleného letadla jsme mohli s úlevou říci: "Už jsme tu!"