Když výlet, tak na kole

Ahoj,
dneska jsme měli day off, takže jsme ho využili k důkladnému dospání probdělých nocí. Tom se chtěl podívat po druhé práci do Golf Clubu a poté udělat menší nákup v ShopRide na večerní opejkačku. Výletem jsme byl večer nadšen, ale účast jsem z preventivních důvodů nepřislíbil (abych nedopad jakou druhou noc v NY, kdy me budil Marshall ve čtyří hodiny kvůli, mimochodem krásnému, východu slunce.

Když jsem se ráno probudil, tak jsem si sbalil knížku a foťák s tím, že se půjdu uvelebit na nějakou lavičku. Myslel jsem, že Tom už dávno brázdí roady Ameriky, nicméně jsem se hrubě mýlil. Po kvapném rozhodnutí jsem zajel za Světloslavem (bulharský spolubydlící) do práce, abych si od něj půjčil bicykl.

Můj stroj, značky prostý, byl zrezlý, ale pojizdný. Brzdy byly méně citlivé než jsem zvyklý. Zadní totiž nebrzdila vůbec a přední jen po domluvě. Po ulicích naší vesnice se jelo jedna radost, potkaly jsme jen pár místních domorodců, kteří jsou na cizince, přemisťující se jinak než autem, zvyklí. Nejistota mě zalila při jizdě po hlavní. Naštěstí jsme brzy vjeli na chodník, po kterém jsme i uspěšně zdolali most přes Manasquan River. Golf Club byl již blízko po klidné asfaltce.

Golf Club si mě získal již tím, že do něj vedla krásná lipová alej. Hned jsem si vzpoměl na naše koupaliště, kde se to lípami také jen hemží. První chlapík nás po krátkém rozhovoru seznámil s pracovní dobou, která byla na chlup stejná jako v naší hlavní práci, takže o zaměstnáni již nebylo řeči. Tento příjemný člověk nám však poradil, aby jsme se zkusili zeptat v restauraci.

V restauraci jsme si nechali na recepci zavolat šéfika. Rozuměl jsem mu sice jen každý třetí slovo, ale vyplnil jsem application a vše nabíralo stejný směr jako všechny žádosti o zaměstnání před tím. Po sepsání, si nás však pozval do kanceláře a vcelku reálně se bavil o naší práci. S radostí si vyslechl, že nejsme z Ruska, ale z České Republiky. S rusy prý něměli dobrou zkušenost a navíc jeho přítelkyně má nějaké kořeny v Čechách. Prý zavolá zítra - uvidíme, ale vkládam v to velkou naději.

Cestou do ShopRidu se nám hlavní silnice již nevyhla. V místech, kde byla široká krajnice, bylo všechno v naprostém pořádku. Horší to bylo například v tunelu, kde jsem měl vcelku strach. Před první křižovatkou mé obavy o to, že v americkém zákoně o pozemních komunikacích jsou pasáže o pohybu cyklistů po silnicích jiné než u nás, graduovaly. Na samém konci křižovatky slyším známý zvuk z amerických filmu "jeďte ke kraji silnice".

Ihned jsem uposlechl, honička byla s našimy stroji nemožná. První věty jsem mu nerozuměl. Po té zpomalil příval výtek a pomalu mi pověděl, že musíme jít ze silnice, protože tu se tam jezdí 60 mílí za hodinu. Nakonec se mě zeptal, jestli jsem z Británie, asi mám anglický přízvuk, protože vlevo jsme opravdu nejeli. Když jsem se přiznál ke své národnosti a i k tomu, že jsem z Evropy, tak mu bylo asi vše jasné, má poznámka, že je u nás normální jezdit na kole byla asi nadbytečná. Nakonec bylo toto zastavení vcelku příjemné, officer nebyl namýšlený a arogantní jako tomu, velice často, bývá u nás.

Do nákupáku jsme se dostali takovým českým během - chvíli jdu, chvíli jedu na kole. Nakoupili jsme vše a ještě něco navíc jak už to tak v supermarketech bývá. Tomáš si šel ještě koupit sim kartu, tak jsem se uvelebil na lavičku. "Vy jste z Evropy?", ozvalo se z druhého konce sedačky. "Evropani, zvlášt ze Švédska a Finska, tady chodej v kraťasech, většina američanů má dlouhé kalhoty (pak jsem si toho začal víc všímat a je to vcelku pravda, v takovém vedru jako bylo dnes by u nás mělo určitě víc lidí krátky kalhoty než tady). To že jsme z Čech ho rozpovídalo, protože měl také nějakou příbuznou, která žije u nás. Pak se začal vášnit tím, jak je Amerika nudná, v místech, kde trávíme svůj pobyt opravu chcíp pes. Na otázku, zda je Evropa taky tak nudná jsem odpověděl přesně to co očekával. "No, Europe is more interesting." Ještě mi začal vykládat jak se chce vypravit do Evropy. Tohle byl první američan, kterého jsem slyšel mluvit o Státech jinak než v superlativech - možná byl jen vyjímečně chtrý.

Cestou zpátky jsme jeli po stejné trase. Bohužel zde něco jako cyklostezky nevedou. Byly jsme, podle rady policisty, opatrnější, ale i tak nás pěkně vyděsil nákladák, který se kolem nás řítil obrovskou rychlostí. Ještěže na tom mostě byl chodník .... uf.

Teď se mi hlavní silnice, která mi před tím přišla nebezpečná, zdála klidná jako hladina tůňky uprostřed hvozdu za svitu Luny. Inu jsem rád, že jsem dnešek přežil.

Mějte se krásně
Standa

PS: při vymášlení nadpisu mě napadl slogan: Když jezdíš na kole nakupovat, tak musíš být blázen nebo Evropan.