Sny se někdy i vzdávají

Dnes poprvé došlo na realitu. Nemožnost sehnat druhou práci (platí pouze pro kluky) nás začala hodně limitovat. Kadel nám spočítal, že pokud si nenajdem druhou práci (po víc jak týdnu lítání po městě kvůli Pacčině ubytování a víc jak dvou následujících týdnech lítání po městě kvůli shánění druhé práce zjišťuju, že je to téměř nemožné, pro nás všechny sehnat ubytování a druhou práci), tak nemáme šanci jet na Západ. Kluci se už pomalu rohodovali, že by skončili v práci o týden dřív a jeli s námi na západ a s námi do Čech, ale například nejlevnější letenka na západ je 150 babek a dalších 150 babek by museli kluci dát kvůli přebookování letu.

Na měsíc žití na západě rozhodně nebudem mít finance, takže přebookovat let budem muset i my stoprocentně plus peníze za cestu tam. Co tedy teď? Nakonec jsme si říkali, že nám nezbyde, než přebookovat letenku na východ a pár dní (nikoliv však celý měsíc) cestovat tu, nebo pracovat až do konce co tu budem. Včera a dnes se ale zároveň staly dvě věci, které tuhle situaci malinko zlepšily.

Dnes jsem se byl ptát v Golfovém klubu po práci. Byly jsme tam přede dvěma dni a říkal, že druhý den zavolá. Protože nám nezavolal a vypadalo to hodně nadějně (skoro nám už vázal kolem krku motýlka a posílal nás do sprchy, abysme druhej den mohli nastoupit jako sklízeči špinavého nádobí ze stolů) vydal jsem se tam zpět na kole. Bohužel, jelikož jsme tu už jenom dva měsíce, rozhodl se, že sklízeče dá někomu jinému. Měl však ještě nabídku na myče nádobí ale pouze jedno místo. Vyplnil jsem tedy smlouvu. Zítra uvidíme, jak často mě budou chtít, jestli to bude opravdickej second job, nebo jen příležitostnej.

Druhá věc je, že Pacce včera její bytný nabídl ohromný byt za uplně směšné peníze (ve čtyřech by to bylo asi 36 doláčů za týden, což je oproti našim 100 doláčům s nesnesitelnou bytnou a čtyřmi lidmi v malinkém pokoji uplný luxus nad luxus), kde by mohli bydlet čtyři lidé. I to však nedopadlo tak, jak by si každý představoval, protože s Packou budou bydlet ty dvě slovenky, které jsme potkali v knihovně v prvním týdnu při hledání bytu.

Takže nastalo trochu smutnější období, jednak kvůlu výše zmíněnému a jednak kvůli tomu, že zatímco se tu víceméně lidi těšili od začátku pobytu zase na české jídlo, mě se podobné choutky vyhýbaly a byl jsem spokojený s tím, co tu je a co si dokážeme urobiť (například jsme už zvládli guláš:-)), tak včera mě posedla první choutka na něco českého, je to o to smutnější, že se jedná o alkohol:-) Dal bych si totiž točenou, orošenou, vychlazenou, zlatou, pěny plnou, nejlepší a nejobdivovanější PLZEŇ :-))))

Doufám, že se aspoň vy máte krásně
Tom