Město (1)

3:45 : Planované vstávání

4:00 : Někdo se mnou klepe a ptá se, jestli do toho New Yorku opravdu pojedem. Že prý Packa psala v jednu ráno SMS cosi o průtrži mračen, hromech a blescích. V polospánku dodávám, ze určite jedem, aniž bych věděl, na co odpovídám a následně se dozvídám, že jsou 4 hodiny ráno a že máme 30 minut na probuzení se a dojití na vlak (což samo o sobě zabírá zhruba 30 minut :-)

4:28 : Vlak je ve stanici a ženská za okýnkem nekonečně dlouho tiskne všechny lístky. Vše je přesně načasováno, nastupujem a hned jedem - ani Švýcar nosící hodinky Rolex koupené z bílé igelitky od pokoutných černošských obchodníků v New Yorku by to nestihl přesněji :-)

6:30 : Vystupujem z New Yorkského nádraží konečně na povrch. Všude dole je děsné horko, potkáváme jen pár lidí a nemůžu říct, že by takhle ráno skákali radostí, že jsou v New Yorku. Vylézáme na povrch a takovou ránu jsem dlouho nezažil. Připadám si jako mravenec v mraveništi. Všechno je tak děsně veliké, vrchloky mrakodrapů jsou zahaleny mlhou, jen občas se některý z vrcholků objeví, aby ho zas nějaký mrak přikryl. A ještě něco. První dojem z New Yorku je asi jako kdyby na vás štěkal ohromný pes za sklem. Vidíte ho štěkat, ale vůbec ho neslyšíte. Jsem v New Yorku a vůbec neslyším žádné troubení, bouchání, křičení. Vše je děsně klidné. Připadám si jako v klidné přírodě před nejvyšší horou světa, ale tohle je ... (víte co) ... Packa křičí "Ty vole, sme v New Yorku, chápete to kluci, sme v New Yorku." My jen stojíme s očima dokořád, občas se nám z toho otevře pusa úžasem, občas nám z pusy uklouzne "Ty vole", ale většinu času jen tiše zíráme. Tak tohle je ten New York.
Potřebujem nutně kafe, zalézáme do řetězce Starbucks, nějaký černoch nás zdraví a dává mi jeho ranní vydání novin, ať si taky počtu.

7:00 : Jdeme k Soše Svobody, šlo by to přímou cestou do půl hodky, ale to by nebyl New York a češi v něm, abysme si nevybrali okliku. Respektive bych měl říct, že jsme začali po dolním Manhattanu lítat jako hadr na holi. Ze severního konce na jižní a zpět a zase zpět :-) Zjistili jsme, že na místě zbořených Dvojčat ještě opravdu není nic k vidění, že v docích už neexistuje rušný rybí a ovocný trh, že rozzuřený kovový býk je od lidí děsně ohmataný, že raní špička je opravdu špikou a jednosměrné davy mravenců řítících se do práce jsou skutečné, zvláště v místech NewYorské burzy na Wall Street.

9:30 : Začalo pršet akorát, když jsme docházeli k prodejně vstupenek na Sochu Svobody. Prý v New Yorku už v životě nebudem, ale mě nestojí výlet v dešti s mizernou viditelností za 11,5 dolaru. Chceme přijet ještě příště, doufám, že bude lepší počasí :) Co ale s načatým dnem v New Yorku, když prší? Vše je venku....jde se nakupovat :))

10:00 : Bojový plán nákupů je hotový. V průvodci si věděli rady i s tímto problémem, takže náš hlavní cíl je "Rockeferelovo" centrum, případně velký nákupní dům Mecy's, kde musíme najít prodejnu Apple, aby si Kadel mohl koupit iPod nano (http://www.apple.cz/cze/apple/hardware/ipodnano/), prodejnu T-Mobile, kvůli americké SIM kartě a krásnému novému telefonku Motorola Razr (http://www.mobilmania.cz/default.aspx?catitem=27) a nějaké obchůdky s oblečením a dárkovými předměty pro Packu.

13:00 : Půlku dne máme za sebou a naše kapsy se pořád nadívají dolary, jako před dvěma hodinama. Teda naše je špatné slovo - packa je o pár zelenáčů lehčí protože...Rockeferelovo centrum je tak úžasné, protože to jsou dva bloky baráků a uprostřed jsou vlajky všech amerických států včetně té celkové americké. That's all by řekl američan - to je vše. Žádné centrum, jen obchody kolem dokola, ale to je tak v celém New Yorku a nemusíte jezdit do Rockeferela. Navíc ten slvnej největší vánoční stromek tam k Pacčině úžasu taky nebyl :-)
Doufam jsem, že to zachrání obchod Macy's, ale když jsme tam přišli, něco mi nesedělo. V celém přízemí byly jen samé kabelky a parfémy a rtěnky a make-upy...aj, co s tím. V dálce byl vidět eskalátor. Hurá. Rychlé zavelení "směr eskalátor" nás (kluky) zachránilo před horečným pobíháním od kabelky ke kabelce občas proložené nějakou úžasnou nesmazatelnou řasenkou. Jsme v druhém patře - samé ženské hadry. Jsme ve třetím patře - samé ženské hadry. Jsme ve čtvrtém patře - hlasitá muzika, veselá nálada, samé ženské hadry. Před náma další patra, ale všichni jsme věděli, že nekteré z pater bude poslední. Co teď? Chvilka zaváhání se nevyplatila. Packa se rozběhla k prvním regálům a bylo to jasné. Dali jsme si tedy sraz před obchoďákem a sami šli se šli rozhlédnout po obchodech v okolí Empire state building (ani Macy's bylo dva bloky od ní)....

To byla první půlka návštěvy New Yorku. Druhá bude snad brzy následovat s fotkama :-)
Mějte se krásně
Tom