Jak se kouknout na pesimismus z té optimistické stránky?

Dlouho ode mě nebyl příspěvek na blogu z jediného důvodu - poslední dobou ani nevím co je to čas. Budu se Vám snažit vylíčit jak vypadá můj pracovní den a snad omluvíte moji nepsavost.

Vstávám po páté hodině raní (kdo mě zná ví, že jediné, co mě dokáže zabít je raní vstávání), jdu pěšky do práce, kde mám být na šestou. Tam na mě čeká příprava snídaně, kterou musím mít hotovou do sedmi. Jedná se o kompletní nachstání - narovnání báglů, muffinů, koblihů, přichystání automatu na kafe, zkontrolování jusů, cereálií, příprava mléka a věcí na kafe (cukr, umělé sladilo, příbory, míchátka, čaje, mlíčka, kelímky, víčka na kelímky, přenašeče kelímků), příprava věcí k báglům - sýr, marmeláda, máslo. V sedm začínají chodit hosté - nekdy je už od sedmi nával, někdy těsně před devátou, někdy vůbec. 4asto se ale stává, že v jeden okamžik musím běhat jako blázen a doplňovat uplně všechno, protože dojde jedno, jen to doplníte a dojde druhé. V devět snídaně končí a do jedenácti všechno uklízím - lidi, zvlášť když je to zadarmo, tak udělaj fakt děsnej bordel. V jedenáct mám oraz a teď se mě daří se ulít do laundry - kde je sice poslední dobou dost práce, ale je to v klídku - místní šéf je fakt v pohodě. Horší chvlky nastanou, když si mě vyhlídne naše supervizorka, tak to pak začne lítat - má poslední dobou asi problémy, vypadá že každou chvilku zkolabuje, takže se to projevuje na jejím chování vůči nám. Já mám bohžel tu nevýhodu, že jsem tam u snídaní hodně na očích a navíc po té jedenácté už nemám žádnou určitou práci. Když si mě vyhlídne, tak to vypadá asi tak, že vám dá kotel další práce a pořád vám je za zadkem a říká, co ještě musíte udělat (bohužel jeden den má náladu na rychlou a nepořádnou práci a jiný den zase musí být každá skulinka čistá, ať to trvá, jak dlouho chce.) Její specialitou je, že když zametáte místnost z jednoho konce na druhý, tak se postaví doprostřed místnosti, ukáže na smítko na podlaze a řekne "it has to be clean" (to musí být čisté) - samozřejmě byste to smítko normálně zametli, protože vás ten kousek podlahy teprve čeká, ale ona si tak prostě rozkazama ulevuje. O půl jedné je oběd, který se snažíme trochu natahovat víc jak půl hodky a pak už mi zbývá jen hodinka práce - to se nějak doklepe. Z práce jedu na kole dom, půl hodky se vyspím, osprchnu a chystám se do druhé práce.

Tam začneme kompletní přípravou restaurace - stoly se musí vynosit ven, a když je hezky, tak se připraví - dá se na ně ubrus, pak ke každé židli složený plátěný ubrousek, nůž, dvě vidličky, talířek na olej, olej, stojánek na svíčku skleničku na vodu a skleničku na bílé víno. Připrví se pak všechny náležitosti jako jsou citróny, limetky, máslo, voda s ledem, lahve s minerální vodou (bublinkovou a nebublinkovou), ledový čaj, skládá se hodně plátěných ubrousků, protože se používají na vše, doplní se cukříky na kafe atd..pustí se hudba a čeká se na první hosty. Když host přijde, první co musí dostat je chleba - to dělám já. Do košíku se nakrájí kousky chleba, přikryje se to ubrouskem a dá se to na stůl. Číšník rozdá menu a zeptá se jakou vodu chtějí - většina chce z kohoutku s ledem (top water). To je taky má práce. Pak přijde víc lidí a začíná maraton - protože vodu je nutné pořád dolívat a je nutné si pamatovat kde mají lahve s vodou, za kterou se platí a kde mají tu top water. Při víc jak deseti stolech (40 lidí) je to už celkem problém. Číšník veme obědnávku a ted to začně v kuchyni - nejdřív je předkrm. Když je speciální, tak je potřeba připravit speciální příbory (třeba na škleble). Já jako buser pak vlastně dělám práci, co jsem popsal, plus pomáhám uplně každému, kdo mě zrovna zastaví. Přestane pro mě existovat čas a před očima mám jen řadu úkolů, které musím udělat s tím, že když mě někdo zastaví, tak je třeba brát ohled na prioritu daného člověka - hlavnímu čísníkovi nesmím říct ne, i kdybych dělal rozkaz od samotné majitelky (který je samozřejmě důležitější, takže si musím najít cesty, tak, aby hlavní číšník počkat). A to ještě nemluvím od rozkazech samotného vlastníka z kuchyně - když má víc jak pět obědnávek, tak je děsně nevrlej a seřve každého, kdo mu přijde do cesty). Mezi úkoly, které dostávám je nejčastěji nošení jídla, sklízení ze stolu, kontrolování jestli lidi dojedli, skládání ubrousku, když jde někdo na záchod, přínášení citrónu a jiných věci, které lidi chtějí. No a pak když jeden stůl odejde, tak musím stíhat tto rozkazy a ještě mojí vlastní práci - skldidit celý stůl po dezertu, vyměnit ubrus a zase stůl připravit pro další hosty - ubrousky, příbory, skleničky. Vše tak, že nesmíme pokládat tác na stůl, takže pěkně všechno tak, že mám tác v pravé ruce a levou rukou připravuju. Dálší povinosti jsou leštění skleniček - to dělá ten, kdo má zrovna čas - a příborů umytých z kuchyně. Při uhoněných dnech to nemá čas dělat nikdo. Na konci dne se vše uklidí a připraví se to pro další den a všechny věci z venku z terasy se nanosí dovnitř. Zvláštností je, že si tu lidi nosí sboje vlastí víno (nemáme vbec žádný alkohol, jen k pití máme tu vodu co jsem zmiňoval a cola colu, sprite, ledový čaj, což chce minimum lidí - většinou to vypijem my).

Na konci dne bývá nejhorší, že si už začínám uvědomovat svou únavu a třeba čekání na poslední stůl je fakt pekelné - někteří lidi jsou fakt soběčtí a nedělá jim problém sedět jako jediný stůl hodinu v restauraci.

Když všichni zaplatili, tak každý den dostanu výplatu. Nemám žádnou sazbu za hodinu - dostávám jen podíl z dýžek. Průměrná doba práce je 6 hodin. A málokdy se dostanu pod 10 dolar za hodinu. Takže obvyklá výplata za pátek a neděli je tak 60-80 doláčů. Za sobotu je to třeba 135. Za čtvrtek 30 (dost slabý, ale zase třeba práce jen do půl desáté). Přijedu dom, pokecám s klukama a spím - za den naspím asi 5,5 hodiny. V pondělí se z toho vzpamatovávám - míváme ještě ty naše sezení. V úterý jsem v práci už fakt špatnej a další den mám celej volnej. Když ale někam jedem, tak si neodpočinu stejně. A to byl práve důvod, proč jsem už poslední měsíc nepsal.

Předminulý týden totiž jako kdybych neměl - pohádal jsem se i s bytnou, že jsem ji platil nájem a že si přesně pamatuju, jak jsem ji ho platil. vylíčil jsem ji i přesně situaci a tak. A ona pak řekla - no jo, ale to bylo před 14ti dnima. Jeden týden jsem prostě vůbec nevěděl, že existuju.

To je ve zkratce asi všechno o mém životě za poslední dny.

Mějte se krásně
Tom