Předevčírem jsem dočet knížku (jak jinak, než v práci) - Snídaně u Tiffanyho - a přísahal jsem, že ji nechci už nikdy vidět (použil jsem při tom hodně sprostejch slov).
Nenávidím konce, zvlášť když vám hlavní postavy přirostou k srdci a připadá vám, jako byste je znali odnepaměti a chcete se s nima vídat ježtě hezkou řádku let. Tyhle postavy vám dycky řeknou něco, co ještě nevíte, ukážou vám život z jiné stránky, pomůžou pochopit, proč se někdo chová tak jak se chová (i kdyby to byl padouch formátu Jacka Sparrowa :-D Asi tohle bude ten hlavní důvod, proč si nečtu u knížek konce, ale chroupu je dycky od začátku.
Předevčírem jsem dočet knížku (jak jinak, než v práci) - Snídaně u Tiffanyho - a přísahal jsem, že ji nechci už nikdy vidět a dnes jsem si musel její konec přečíst znovu, v reálu.
Na poslední den v práci jsem se už strašně těšil, být v kůži ukrajince není pro mě nic moc - mít den rozdělený jen na práci a spánek je na zbláznění. Ale dnes, čím víc se blížily minuty konce, uvědomoval jsem si, že tyhle lidi už nikdy neuvidím a že je mám rád. Takhle hodně jsem to ještě nepoznal, protože jsem se zatím loučil jen s lidma, o kterých jsem věděl, že se s nima zas uvidím. Jakmile se rozloučím, teším se na další setkání, vyhlížím ho vepředu. Tady žádné v předu není - v předu máme jen západ, niagary, chicago. Žádné usměvavé mexikánce, švitořící mexičanky, nebo úžasnou guatemalanku. Rozloučil jsem se dnes s každým kdo mi za ty tři měsíce věnoval aspoň jeden úsměv, protože to jediné mi v posledních dnech dávalo sílu. Chodil jsem po motelové části a vždycky křiknul "adiós" a ony s úsměvem "adiós tomasito" a já "no más trabácho mučača" a ona "ke?" a já "no más akí" a prstem jsem ukazoval na tuhle zem. Takže co napsat na konec, snad jen ten nejhorší konec nejlepší knížky, který jsem kdy četl -
Ale hlavně jsem jí chtěl napsat o kocourovi. Splnil jsem svůj slib: kocoura jsem našel. Kolik týdnů jsem se po zaměstnání potuloval po těch ulicích ve španělském Harlemu a mnohokrát se nechal zmást falešným poplachem - tu a tam se kmitla žíhaná tygří srst, jenže při bližším ohledání to nebyl on. Až jednou v neděli, v chladném slunečním zimním odpoledni to přece byl on. Seděl obklopený kytkami v květináčích, zarámovaný čistými krajkovými záclonami, na okně pokoje, který vypadal útulně: pomyslel jsem si, jak se kocour asi jmenuje, protože jistě už má jméno, jistě už je někde, kam patří. A doufám, že i Holly, v africké chýši nebo kde.
28. srpna 2007
23. srpna 2007
Kecka jedna
Ono se to lehce píše na blog, když venku prší a nemusí se do la práce, že jo paci :-) Já měl včera den volna, které jsem náležitě využil čtením knížky, spaním (sice jen osm hodin, ale teď mi osm hodin přijde jako dvanáct jindy:-) a ujížděním autobusů - včera mě jeden autobus ujel dvakrát, potřetí jsem ho už konečně stihnul. Díky tomu jsem viděl v kině jen Simpsonovi a ne ještě půvoně plánovaného Bourna. (Chtěl jsem si udělat filmový den). Dnes jsem se vyspal taky do růžova. Zašli jsme s klukama na oběd do jedné reštiky (ještě jsme tu kromě fast foodu nikde nebyli) - byla to taková klasická americká příjemná vývařovna, s těma boxama po čtyřech místech. Navíc si tam jedna krásná servírka myslela, že jsme se Standou dvojčata - prej je taky z dvojčat. Škoda, že jsme to nevěděli dřív, protože by naše reakce byla určitě jiná, než NE :-) Normálně jsem si dal americkou zeleninovou polívku a hádejte, co to bylo - ruskej boršč, no to mě pos...:-)) Ale nepouštějme se do politiky, když už nám zbejvá v té, slušně řečeno, špatné práci, jenom pět dní života a pak tradá Aničko sluníčko (naše supervizorka) a tradá Krystýnko xxx (vlastnice hotelu). Snad vydržím poslední pekelný víkend - nejdůležitější věc co jsem tu v americe zjistil je, že je opravdu zvláštní, jak ta chemie v hlavě mění náladu, jako, že je to jenom o chemii. Když jsem nevyspalej, (takovej třetí den v druhé práci), tak už nevím, co to je úsměv a skoro nemluvím. Pak se stačí vyspat a směju se na každýho jako ten první měsíc a půl. Dokonce ani lidi s jejich hloupýma a vštečnýma dotazama na snídaních mi nevaděj a zvládá se to v pohodě s úsměvěm. Takže děcka, fakt chodtě po večerníčku a Pepíku koukej spát i po obědě :-)
Mějte se krásně čteči blogu a uvidím, jestli se mi podaří napsat něco o tom New Yorku, protože ten poslední výlet byl hodně hodně dobrej.
Mějte se krásně čteči blogu a uvidím, jestli se mi podaří napsat něco o tom New Yorku, protože ten poslední výlet byl hodně hodně dobrej.
kluci se flakaj.....darebaci!
ahoj :)
tak to vypada, ze koblizci to psani na blog vzdali, co. Ale dont worry, ja vam obcas neco napisu :) ted tu bylo od patku obdobi destu, tak sem chodila jen do hotelu a kluci se teda taky moc nepredreli...
dnes uz vykukuje slunicko, coz je super, jednak zitra mam byt v obou pracich (park nepremava, ved prsi) a jednak v sobotu ma prijet Petka (moje sestrenice) a to musi byt poradne teplo, abysme mohly chodit na la plazu a tak :)
udalosti poslednich dni :
shoping, hrani her (od pokru, prsi, az po mestecko palermo), prace, a dal asi nic :)
ted trosku vysvita slunicko :) k nevire, mysleli jsme ze leto uz nadobro odeslo, uz jsme zacali nosit bundy a mikiny!
jinak se nam to krati, uz se me v praci vsichni denne ptaji kolik mam do konce :) 5!!!! achjo, to neni mozny, ze to tak leti! :( je zvlastni, vsichni bulhari uz mesic chteji jet domu, a prace je stve, me to az tak nevadi :) vcera a dnes jsem misto off pracovala, a hrozne mi tam moji cesti koblizci chybeli!! kdovi, co vyvadeli;) ale urcite se jim po me nestyskalo, darebakum!
jinak nas plan: 7.9. konec v pt. pleasant beach, rentime car a jedeme (bud na noc, nebo rano, uvidime podle toho, jak se budeme citit) smer Niagara falls. Od tama pak do Chicaga, kde navstivime cechy z Topolan :) atrosku se koukneme po meste. !12.9. mame odlet do Las Vegas. Dalsi plan ze dne na den nemame, mame vytycene co chceme videt, a hlavne 24. musi byt minimalne Kadel v LA, my s Tomem 26. 9. v san francisku. Je trosku blby, ze jde o 2 mesta, ktere chceme videt, a at to udelame jak udelame, dycky si nekdo zajede...asi asle pojedeme vsichni do sf, pak doprovodit kadla a pak zpet do sf...ale to jsou jen plany :) a ty se tu meni den ze dne :)
hihi, jsem zvedava, az prijedu domu a bude chvili cas, tak si sednu nad ty mejly, co sem naposilala :) a jak moc budu prekvapena, jake jsme meli plany, pocity atd na zacatku a jak to postupovalo :)
za mesic uz budeme skoro doma, kdo se tesi? ;) (dobre si rozmyslete odpovedi!!!!)
mejte se a uzivejte leto, pry jeste v CR je :)
Eva
tak to vypada, ze koblizci to psani na blog vzdali, co. Ale dont worry, ja vam obcas neco napisu :) ted tu bylo od patku obdobi destu, tak sem chodila jen do hotelu a kluci se teda taky moc nepredreli...
dnes uz vykukuje slunicko, coz je super, jednak zitra mam byt v obou pracich (park nepremava, ved prsi) a jednak v sobotu ma prijet Petka (moje sestrenice) a to musi byt poradne teplo, abysme mohly chodit na la plazu a tak :)
udalosti poslednich dni :
shoping, hrani her (od pokru, prsi, az po mestecko palermo), prace, a dal asi nic :)
ted trosku vysvita slunicko :) k nevire, mysleli jsme ze leto uz nadobro odeslo, uz jsme zacali nosit bundy a mikiny!
jinak se nam to krati, uz se me v praci vsichni denne ptaji kolik mam do konce :) 5!!!! achjo, to neni mozny, ze to tak leti! :( je zvlastni, vsichni bulhari uz mesic chteji jet domu, a prace je stve, me to az tak nevadi :) vcera a dnes jsem misto off pracovala, a hrozne mi tam moji cesti koblizci chybeli!! kdovi, co vyvadeli;) ale urcite se jim po me nestyskalo, darebakum!
jinak nas plan: 7.9. konec v pt. pleasant beach, rentime car a jedeme (bud na noc, nebo rano, uvidime podle toho, jak se budeme citit) smer Niagara falls. Od tama pak do Chicaga, kde navstivime cechy z Topolan :) atrosku se koukneme po meste. !12.9. mame odlet do Las Vegas. Dalsi plan ze dne na den nemame, mame vytycene co chceme videt, a hlavne 24. musi byt minimalne Kadel v LA, my s Tomem 26. 9. v san francisku. Je trosku blby, ze jde o 2 mesta, ktere chceme videt, a at to udelame jak udelame, dycky si nekdo zajede...asi asle pojedeme vsichni do sf, pak doprovodit kadla a pak zpet do sf...ale to jsou jen plany :) a ty se tu meni den ze dne :)
hihi, jsem zvedava, az prijedu domu a bude chvili cas, tak si sednu nad ty mejly, co sem naposilala :) a jak moc budu prekvapena, jake jsme meli plany, pocity atd na zacatku a jak to postupovalo :)
za mesic uz budeme skoro doma, kdo se tesi? ;) (dobre si rozmyslete odpovedi!!!!)
mejte se a uzivejte leto, pry jeste v CR je :)
Eva
16. srpna 2007
klapka;aaaa, jedeeem!!! packa v NY podruhe!
pripravit se, jedeem!!
Achjo, tak nemam co psat, neb Tom krasne popsal veskere pocity, ktere jsem vcera mela na nocnim Brooklynskem moste v predeslem clanku :(
vcera jsme se vypravili -nekteri po druhe, nekteri asi po pate do NY. Uz se nam vsem po tom Meste styskalo! opravdu, kdo nezazil nepochopi, to mesto je kouzelne! me dostalo uz pri prvni navsteve, a to jsme se vlastne jen tak otukavali a poznavali! vcera uz to bylo jine, jakobych navstivila starou znamou :) metro, ulice, budovy. Potichu jsem si pri prochazce premyslela, ze pokud bych chtela nekdy znova do Ameriky,tak urcite do New Yorku!!!!
vcerejsi vylet byl opravdu jiny, nez vsechny predesle, takovy docela poklidny :) zahajeny snidani v Central parku, pozdeji prochazkou po nem, hazeni "frisbi", sezeni u fontanky...prochazka po Manhatenu, okoukli jsme vlajky u Spojenych Narodu. K teto budove jsme prisli pred 4hodinou, nasli jsme nasi vlajku az skoro na konci rady. Jelikoz bylo bezvetri, bylo docela tezke vlajky rozpoznat, ale jednu chvili foukl vanek, a jedina nase se napjala! Standa vyrobil par fotek, moc dekuji, ja nemam talent:( a v dalsi chvili nabehla parta policajtu, nebo jinych povolanych v uniformach, a zacali vlajky svesovat. Meli jsme tedy stesti! a bylo to moc pekne :)
vecer kolem 8 me jsme se vydali na tour po zminovanem Brooklynskem moste. v 9 jsme byli asi v pulce mostu, bylo 28 stupnu celsia a bylo nam docela prijemne :)
Me opet most neprisel nejak extra velky, ale pohled z neho na Manhattensky most, vzdalenou sochu svobody i empire state building, WAAAAAAAAAAAAAAAAU!!! jeste trafic pod nami, no husi kuze hadra ;)
myslim, ze nejen ja, ale i moji kluci, jsme si vylet uzili, uz jsme se nedivali na mesto pres cocku fotaku :)) ze, koblizci ;)
jinak mame nove prezdivky:
umelec - jasnej myspulin, se znaky bobika (jo, jeho apetit a traveni bych chtela mit, posledni obed sezral, pardon, ale fakt, sezral celou fat cat a pak to jeste zajedl cokoladou!!!!)
kadel - to je takovej bobik :) ale zase trosku z myspulina ma....
standa - pinda, bez debat.
a konecne ja, neni pochyb, co mi zbylo - fifinka :) hehe, to mam nejlepsi, no ne?!
tak snad by to bylo vsechno...mej te se!
Achjo, tak nemam co psat, neb Tom krasne popsal veskere pocity, ktere jsem vcera mela na nocnim Brooklynskem moste v predeslem clanku :(
vcera jsme se vypravili -nekteri po druhe, nekteri asi po pate do NY. Uz se nam vsem po tom Meste styskalo! opravdu, kdo nezazil nepochopi, to mesto je kouzelne! me dostalo uz pri prvni navsteve, a to jsme se vlastne jen tak otukavali a poznavali! vcera uz to bylo jine, jakobych navstivila starou znamou :) metro, ulice, budovy. Potichu jsem si pri prochazce premyslela, ze pokud bych chtela nekdy znova do Ameriky,tak urcite do New Yorku!!!!
vcerejsi vylet byl opravdu jiny, nez vsechny predesle, takovy docela poklidny :) zahajeny snidani v Central parku, pozdeji prochazkou po nem, hazeni "frisbi", sezeni u fontanky...prochazka po Manhatenu, okoukli jsme vlajky u Spojenych Narodu. K teto budove jsme prisli pred 4hodinou, nasli jsme nasi vlajku az skoro na konci rady. Jelikoz bylo bezvetri, bylo docela tezke vlajky rozpoznat, ale jednu chvili foukl vanek, a jedina nase se napjala! Standa vyrobil par fotek, moc dekuji, ja nemam talent:( a v dalsi chvili nabehla parta policajtu, nebo jinych povolanych v uniformach, a zacali vlajky svesovat. Meli jsme tedy stesti! a bylo to moc pekne :)
vecer kolem 8 me jsme se vydali na tour po zminovanem Brooklynskem moste. v 9 jsme byli asi v pulce mostu, bylo 28 stupnu celsia a bylo nam docela prijemne :)
Me opet most neprisel nejak extra velky, ale pohled z neho na Manhattensky most, vzdalenou sochu svobody i empire state building, WAAAAAAAAAAAAAAAAU!!! jeste trafic pod nami, no husi kuze hadra ;)
myslim, ze nejen ja, ale i moji kluci, jsme si vylet uzili, uz jsme se nedivali na mesto pres cocku fotaku :)) ze, koblizci ;)
jinak mame nove prezdivky:
umelec - jasnej myspulin, se znaky bobika (jo, jeho apetit a traveni bych chtela mit, posledni obed sezral, pardon, ale fakt, sezral celou fat cat a pak to jeste zajedl cokoladou!!!!)
kadel - to je takovej bobik :) ale zase trosku z myspulina ma....
standa - pinda, bez debat.
a konecne ja, neni pochyb, co mi zbylo - fifinka :) hehe, to mam nejlepsi, no ne?!
tak snad by to bylo vsechno...mej te se!
komentar k Baltimoru :)
ahoj od cesky :)
tak s tim Baltimorem....
za prve: kadel se tak prejedl pizzou, ze jeste druhy den v D. C. nemel hlad :) to je u nej opravdu nevidane!
za druhe: Barnes a nobles...za to se Tomovi i ostatnim musim opravdu hluboce omluvit,neb navsteva tohoto mista byla moje vina. Mela sem neskutecnou chut na kafe, BaN byli po ceste na parking, tak rikam, jdu si pro kafe, jen na me pockejte...no krok za mnou Janka, dva kroky Boris, a pak koukam a rada na kafe StarBucks byla tvorena ceskoslovenskobulharskou vypravou :) pak jsme samozrejme neodolali a vsichni neco nakoupili. Pravda, Tom neodolal nejvic :) ja sem mela na male, lakala me kolekce Harryho Pottera (vsichni znate muj vztah k nemu). Nakonec sem odolala, koupila jen prvni dil, abych si zkusila, ci jsem vubec schopna to zvladnout. Jsem :) uz jsem zacala, a napoprve jsem louskla pred spanim pres 30stranek - to je opravdu dost, kdyz vezmete v potaz to, ze spat chodim nejdriv v 1 v noci po 14ti hodinach prace nebo nejakem vylete!
za treti: akcent NEMAM rusky ale New Yorsky!!! umelec dostane za usi!!! :P :)) a zapusobila jsem svym osobitym sarmem :D jak rekla jedna moje kamoska, kazdyho dostanu na svuj nevinny detsky ksicht. Tak nevim?!?!?kazdopadne jsem nas vysekala z pekne mastne pokuty!
tim koncim komentare :) a asi vam napisu o tom, jak jsem byla vcera na kafi v Nju jorku :)
ale to az nekdy priste..dobrou noc!
tak s tim Baltimorem....
za prve: kadel se tak prejedl pizzou, ze jeste druhy den v D. C. nemel hlad :) to je u nej opravdu nevidane!
za druhe: Barnes a nobles...za to se Tomovi i ostatnim musim opravdu hluboce omluvit,neb navsteva tohoto mista byla moje vina. Mela sem neskutecnou chut na kafe, BaN byli po ceste na parking, tak rikam, jdu si pro kafe, jen na me pockejte...no krok za mnou Janka, dva kroky Boris, a pak koukam a rada na kafe StarBucks byla tvorena ceskoslovenskobulharskou vypravou :) pak jsme samozrejme neodolali a vsichni neco nakoupili. Pravda, Tom neodolal nejvic :) ja sem mela na male, lakala me kolekce Harryho Pottera (vsichni znate muj vztah k nemu). Nakonec sem odolala, koupila jen prvni dil, abych si zkusila, ci jsem vubec schopna to zvladnout. Jsem :) uz jsem zacala, a napoprve jsem louskla pred spanim pres 30stranek - to je opravdu dost, kdyz vezmete v potaz to, ze spat chodim nejdriv v 1 v noci po 14ti hodinach prace nebo nejakem vylete!
za treti: akcent NEMAM rusky ale New Yorsky!!! umelec dostane za usi!!! :P :)) a zapusobila jsem svym osobitym sarmem :D jak rekla jedna moje kamoska, kazdyho dostanu na svuj nevinny detsky ksicht. Tak nevim?!?!?kazdopadne jsem nas vysekala z pekne mastne pokuty!
tim koncim komentare :) a asi vam napisu o tom, jak jsem byla vcera na kafi v Nju jorku :)
ale to az nekdy priste..dobrou noc!
14. srpna 2007
NEJVĚTŠÍ mini akvárko
Naše další cesty vedly do Washingtonu DC přesně na rozhraní měsíců. Jeli jsme na dva dny, najali jsme dvě auta, navštívili dvě města...
Začátek byl dost o hubu - v půjčovně jsme měli zajištěná dvě auta a když jsme tam přijeli, tak nám řekli, že mi nemůžou půjčit ani jedno, jelikož nemám kreditku (jen debetku) a nebo americký řidičák. Nakonec nám půjčil auto pro šest lidí a přemýšleli jsme jak tam naskládáme osm, nebo jak budem muset někoho nechat tady :( Pak mě napadlo, že půjčovna, ve které jsme si půjčovali minule byla uplně v pohodě (byla to pobočka té samé společnosti, akorát v jiném městě, trošku dál od nás). Takže jsme tam brnkli a půjčili si druhé auto tam (jinak jsme se ptali a oni nám pro příště dvě auta půjčí bez problémů, tož nevím, co tato pobočka blbla). Plánovaná cesta 2 hodiny do baltimoru (příjezd v 11) se nakonec vyvedla tak, že jsme jeli přes čtyři hodiny a příjezd byl pozdě odpoledne :-).
Sotva jsme v akvárku stihli poslední delfíní šou a měli trošku času na prolítnutí celého akvárka, což se ukázalo jako dostačující...
Přes Baltimore jsme totiž jeli z jednoho důvodu - od začátku pobytu v americe toužím po návštěvě velkého akvárka, kde by byly tuny vody a z ní se na mě vynořovali delfíni, rejnoci, žraloci a hráli by si spolu (hehe, to jsem si trochu přidal:-). Zjistil jsem že v Baltimoru je největší akvárko na východním pobřeží, ale opět jsem těm amíkům naletěl. Jakmile v americe slyšíte, že je něco nej, že je něco super, tak si to musíte vydělit dvěma a ještě zapomenout, co jste do té doby vyděli, abyste nemuseli s ničím porovnávat. Popíšu to na VELKÉ delfínní šou - měla trvat přes půl hodky. Prvních pět minut nám na malé obrazovce pouštěli klipy s delfínama a hrála tam hudba, pak nás pět minut vítala nějaká holka a občas se tam objevil delfín.
pak zase všichni zalezli, spustili hudbu a pustili nám video, jak učej delfíny skákat vysoké skoky. Pak byla příprava na ten vysokej skok - jeden delfín měl vyskočit strašně vysoko a dotknout se tam balónu. Po tomto videu si tam pozvala nějakou malinkou holčičku a nejdřív pět minut zabili tím, že ji nasnímala kamera a na velké obrazovce si hráli s jejím obličejem - že ji přidávali nakreslené tělo atd...a pak ji ta uvadečka řekla, co má udělat aby delfín skočil vysoko, ona to udělala a delfín skočil vysoko - toť vše :-) Ale jinak jsou delfíni uplně užasná zviřátka, líbilo se mi to strašně moc i bez toho, že by to byla fakt velká "šou".
Pak jsme měli asi hodku a půl na proběhnutí zbytku akvárka. Viděli jsme žabí sekci, žraloky, rejnoky, krokodýly, džungli (co ta dělala v akvárku netuším), ryby různých vod a různých světadílů, ale všechno to bylo takové malinké, ze všeho jen tak trošku na ochutnávku a stejně jako ta delfíní šou, vyplňované hlavně fotkami různých živočichů, místo abyste je viděli naživo.
Následovala procházka po Baltimoru. Nejdřív jsme teda hledali něco k snědku. Jeden černoch nám za tips doporučil podnik u bláznivýho joea, že tam dělaj dobrou pizzu. Hehe, fakt dobrej podnik. Byl na ulici podobné Perlovce, vevnitř se skro dva pasáci poprali o kousek pizzy, ale pizza byla levná a velká - poprvé jsem viděl Kadla, že byl přejedenej a nedojed svůj příděl:-D Cestou nazpátek jsme ještě za světla na ulici viděli týpka jak si vaří svou denní dávku (ne špaget:-).
Zpět k autu jsme zašli ještě na molo a prošli se po něm a takhle vypadala snaha o to, aby měl každý tu samou společnou fotku :
a takový je výsledek :
:-DDDD
No a co se nestalo, chtěli sme kafe a pobléž byla pobočka StarBucks a zrovna, jak to tak bývá, ukrytá v pobočce Barnes a Nobles (kde mám slevu na klubovou kartičku:-). To byl fakt blbej nápad - nechal jsem tam za knížky zase přes sto doláčů - měli tam o umělecké kritice o hodně víc knížek než v New Yorské pobočce - fakt divné. Jisté je, že jsem tu už za knížky nechal skoro 5000 koru českých a vůbec nevím, jak to potáhnu domů.
Pak jsme nasedli do auta, packa mi pomohla vyřešit ještě problém s parkovací kartou - měl jsem ji v kapse, která byla očividně menší než ta karta a trochu se zmačkala. "Ruský" přízvuk opět zapůsobil a mohli jsme jet:-)
A tímto prosím někoho dalšího, ať dopíše Washingtonskou část, která proběhla druhého dne, já už jsem za dnešek uplně upsanej :-)
Mějte se krásně
Tom
Začátek byl dost o hubu - v půjčovně jsme měli zajištěná dvě auta a když jsme tam přijeli, tak nám řekli, že mi nemůžou půjčit ani jedno, jelikož nemám kreditku (jen debetku) a nebo americký řidičák. Nakonec nám půjčil auto pro šest lidí a přemýšleli jsme jak tam naskládáme osm, nebo jak budem muset někoho nechat tady :( Pak mě napadlo, že půjčovna, ve které jsme si půjčovali minule byla uplně v pohodě (byla to pobočka té samé společnosti, akorát v jiném městě, trošku dál od nás). Takže jsme tam brnkli a půjčili si druhé auto tam (jinak jsme se ptali a oni nám pro příště dvě auta půjčí bez problémů, tož nevím, co tato pobočka blbla). Plánovaná cesta 2 hodiny do baltimoru (příjezd v 11) se nakonec vyvedla tak, že jsme jeli přes čtyři hodiny a příjezd byl pozdě odpoledne :-).
Sotva jsme v akvárku stihli poslední delfíní šou a měli trošku času na prolítnutí celého akvárka, což se ukázalo jako dostačující...
Přes Baltimore jsme totiž jeli z jednoho důvodu - od začátku pobytu v americe toužím po návštěvě velkého akvárka, kde by byly tuny vody a z ní se na mě vynořovali delfíni, rejnoci, žraloci a hráli by si spolu (hehe, to jsem si trochu přidal:-). Zjistil jsem že v Baltimoru je největší akvárko na východním pobřeží, ale opět jsem těm amíkům naletěl. Jakmile v americe slyšíte, že je něco nej, že je něco super, tak si to musíte vydělit dvěma a ještě zapomenout, co jste do té doby vyděli, abyste nemuseli s ničím porovnávat. Popíšu to na VELKÉ delfínní šou - měla trvat přes půl hodky. Prvních pět minut nám na malé obrazovce pouštěli klipy s delfínama a hrála tam hudba, pak nás pět minut vítala nějaká holka a občas se tam objevil delfín.
pak zase všichni zalezli, spustili hudbu a pustili nám video, jak učej delfíny skákat vysoké skoky. Pak byla příprava na ten vysokej skok - jeden delfín měl vyskočit strašně vysoko a dotknout se tam balónu. Po tomto videu si tam pozvala nějakou malinkou holčičku a nejdřív pět minut zabili tím, že ji nasnímala kamera a na velké obrazovce si hráli s jejím obličejem - že ji přidávali nakreslené tělo atd...a pak ji ta uvadečka řekla, co má udělat aby delfín skočil vysoko, ona to udělala a delfín skočil vysoko - toť vše :-) Ale jinak jsou delfíni uplně užasná zviřátka, líbilo se mi to strašně moc i bez toho, že by to byla fakt velká "šou".
Pak jsme měli asi hodku a půl na proběhnutí zbytku akvárka. Viděli jsme žabí sekci, žraloky, rejnoky, krokodýly, džungli (co ta dělala v akvárku netuším), ryby různých vod a různých světadílů, ale všechno to bylo takové malinké, ze všeho jen tak trošku na ochutnávku a stejně jako ta delfíní šou, vyplňované hlavně fotkami různých živočichů, místo abyste je viděli naživo.
Následovala procházka po Baltimoru. Nejdřív jsme teda hledali něco k snědku. Jeden černoch nám za tips doporučil podnik u bláznivýho joea, že tam dělaj dobrou pizzu. Hehe, fakt dobrej podnik. Byl na ulici podobné Perlovce, vevnitř se skro dva pasáci poprali o kousek pizzy, ale pizza byla levná a velká - poprvé jsem viděl Kadla, že byl přejedenej a nedojed svůj příděl:-D Cestou nazpátek jsme ještě za světla na ulici viděli týpka jak si vaří svou denní dávku (ne špaget:-).
Zpět k autu jsme zašli ještě na molo a prošli se po něm a takhle vypadala snaha o to, aby měl každý tu samou společnou fotku :
a takový je výsledek :
:-DDDD
No a co se nestalo, chtěli sme kafe a pobléž byla pobočka StarBucks a zrovna, jak to tak bývá, ukrytá v pobočce Barnes a Nobles (kde mám slevu na klubovou kartičku:-). To byl fakt blbej nápad - nechal jsem tam za knížky zase přes sto doláčů - měli tam o umělecké kritice o hodně víc knížek než v New Yorské pobočce - fakt divné. Jisté je, že jsem tu už za knížky nechal skoro 5000 koru českých a vůbec nevím, jak to potáhnu domů.
Pak jsme nasedli do auta, packa mi pomohla vyřešit ještě problém s parkovací kartou - měl jsem ji v kapse, která byla očividně menší než ta karta a trochu se zmačkala. "Ruský" přízvuk opět zapůsobil a mohli jsme jet:-)
A tímto prosím někoho dalšího, ať dopíše Washingtonskou část, která proběhla druhého dne, já už jsem za dnešek uplně upsanej :-)
Mějte se krásně
Tom
Čína třikrát jinak...
Opět v New Yorku!!! To město člověka nabije, dobije, vybije, občas i zabije. Je to prostě město, které se nedá popsat jinak, než tam být. A my jsme tam byli opět (dnes, když o tom konečně píšu, tak vím, že zítra tam budeme znova:-).
Jeli jsme jen ve třech, packa zůstala v Point Pleasant, protože chtěla vidět akci Vánoce na pláži. Jednalo se sníh, santy clause a tak - prostě nuda (prý to nakonec byla nuda) oproti New Yorku. Plán byl jasný - vyjet na Empire State, kouknout se do Metropolitního Muzea, zajít do knihovny, tam a tam a jinam, prostě hafo věcí. No, přijeli jsme tam a bylo nádherný počasí. Takže žádný Empire - jede se na Sochu Svobody, když je taková super viditelnost. Empire se odkládá na večer, protože tam mají do dvou do rána.
Přečkali jsme krátkou frontu a pak hurá na trajekt a do meziprostoru mezi největším americkým symbolem a mezi tím kouzelným Manhattenem.
K Soše Svobody můžu říct asi jenom toto - VIDĚLI JSME JI.
Zabralo nám to celé dopoledne a byli jsme dost vyflusaní. Zašli jsme teda na kafe do MC a pak...jsme rozdělili své cesty. Kadel chtěl jít do Bronxu a Queensu - nakonec skončil v Brooklinu, protože to bylo blíž (je to prej poklidná čtvrť).
Cestou narazil na pouličního umělce, který tam měl hádejte koho :
A my se Standou jsme šli do Metropoliťáku. Po výstupu z metra jsme zvolili trochu jiný směr, takže jsme to vzali procházkou k řece, od které jsme se odrazili a šli jsme zpět do muzea. Je to zatím první a poslední muzeum, které mě v Americe překvapilo.
Opravdu krásné a to jsme stihli jen Řeckou a Egyptskou sekci a trochu Impresionismu. Pak nás vyhodili, protože ten den nekončiliv devět, jak jsem si myslel, ale už o půl šesté. Před muzeem jsme shlédli show pouličních černochů "umělců", kteří skákali, běhali atd. - nejvíc jim teda jela huba :-)
Po představení se naše cesty opět spojili a společně jsme šli na brooklinskej most přes Chinatown, kde jsme zalezli do jedné restaurace jenom proto, že jsme se nemohli dohodnout, jestli si dáme něco k jídlu nebo nedáme a blízko nás byl stánek s mořskejma potvorama, což Kadel bystosně nesnáší - takže první útočistě na dohodnutí se byla reštika, u které jsme stáli a udělali jsme dobře.
Opět důkaz, že naše výlety jsou jenom o jídle :-)) "Kluci, tomuhle vtipu se nemusíte vždycky smát" :
:-DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Každý jsme si dali něco jiného a světe div se, vše chutnalo uplně jinak. Totiž ti čínani, co jsou u nás v Point Pleasant, od kterých si občas obědnáváme, tak ti chutnají uplně stejně u každého jídla :-) Doufám, že zítra tam na jídlo zajdem znova, už se hodně těším na mé oblíbené nudle, nebo si dám standovo rizoto :-) Standovi (a nejen jemu) chutnal strašně čaj, který nám pořád dolívali (asi jako já v práci dolívám vodu) a tak se zeptal, kde je tu obchod s čajem. Mužíček nás poslal nějakým směrem, kde jsme nic nenašli, ale kupodivu jsme se ocitli na vstupu na Manhattský most, takže - proč po něm nejít do Brooklinu že?
Viděli jsme tak krásné výhledy na brooklinský most a na manhetten zrovna, když zapadalo slunce - prostě bomba.
Zpět jsme chtěli jít přímo přes Brooklinskej most, já u vstupu ve snaze udělat co nejlepší snímek jsem se vydal do oblastí, kde jsme neměl co dělat a zastavil mě policajt. Chtěl po mě průkaz totožnosti (ID - "aj dý") a já jsem si myslel, že chce, abych vytáhl průvodce (guide "gajd"), protože jsem mu řekl, že jsem tu v New Yorku jen kvůli cestování. To bylo asi moje štěstí, protože když viděl, že vytauju velkou bichly USA a ukazuju mu mapu Manhattanu a chci po něm, aby mě ukázal, kde je teda vstup na Brooklin bridge pro pěší a ne pro auta (kde jsem byl:-)) tak se trošku obměkčil a chtěl po mě teda to ID. Jenže já u sebe neměl pas, nic. Jen Isic kartu :-))) Hehe, chlapík se s tím popral, ale naštěstí mě to vzal, pak se ptal kde bydlím a tak - skoro jsme se dostali až k číslu bot :-) Pak mi ukázal jak mám jít na Brooklinskej most a bylo to. Po mostě jsme přešli zpět na Manhatten a užívali jsme si noční scenérie - moc krásné.
Další naše kroky vedli do Barnes a Nobles - obchodu s knížkama, kde jsem si chtěl koupit nového Harryho Pottera - když jsme tam vešli, ochranka na nás prohodila, že máme jen pět minut. Takže jsem se rozběhl po obchodě a běhal od jednoho pultu k druhému a hledal a hledal. Naštěstí mě pomohl Kadel a jeden kousek pro mě někde našel :-) (neříkejte to pacce, ale dopadne to skvěle, už to mám přečtený:-))
Pak do StarBucks - zatím nejlepší kafe, co jsme tu v Americe pili (chudáci amíci, nikde nemaj pořádný kafe) a potkali jsme tam japončíka s tričkem českého národního hokejového družstva
To už bylo cestou na Empire State building. Uvnitř ve frontě na výtah sem se líbil nějaké slečně z Colorada, takže když bude chtít někdo z vás do Aspenu (místní nejdražší lyžařské středicko, tak není problém, protože ji kupodivu neodradil ani náš ruský" přízvuk:-D No a výhledy z Empire v noci??? Posuťe sami, prostě paráda. A tím se s vámi loučím. Mějte se krásně. Tom
Jeli jsme jen ve třech, packa zůstala v Point Pleasant, protože chtěla vidět akci Vánoce na pláži. Jednalo se sníh, santy clause a tak - prostě nuda (prý to nakonec byla nuda) oproti New Yorku. Plán byl jasný - vyjet na Empire State, kouknout se do Metropolitního Muzea, zajít do knihovny, tam a tam a jinam, prostě hafo věcí. No, přijeli jsme tam a bylo nádherný počasí. Takže žádný Empire - jede se na Sochu Svobody, když je taková super viditelnost. Empire se odkládá na večer, protože tam mají do dvou do rána.
Přečkali jsme krátkou frontu a pak hurá na trajekt a do meziprostoru mezi největším americkým symbolem a mezi tím kouzelným Manhattenem.
K Soše Svobody můžu říct asi jenom toto - VIDĚLI JSME JI.
Zabralo nám to celé dopoledne a byli jsme dost vyflusaní. Zašli jsme teda na kafe do MC a pak...jsme rozdělili své cesty. Kadel chtěl jít do Bronxu a Queensu - nakonec skončil v Brooklinu, protože to bylo blíž (je to prej poklidná čtvrť).
Cestou narazil na pouličního umělce, který tam měl hádejte koho :
A my se Standou jsme šli do Metropoliťáku. Po výstupu z metra jsme zvolili trochu jiný směr, takže jsme to vzali procházkou k řece, od které jsme se odrazili a šli jsme zpět do muzea. Je to zatím první a poslední muzeum, které mě v Americe překvapilo.
Opravdu krásné a to jsme stihli jen Řeckou a Egyptskou sekci a trochu Impresionismu. Pak nás vyhodili, protože ten den nekončiliv devět, jak jsem si myslel, ale už o půl šesté. Před muzeem jsme shlédli show pouličních černochů "umělců", kteří skákali, běhali atd. - nejvíc jim teda jela huba :-)
Po představení se naše cesty opět spojili a společně jsme šli na brooklinskej most přes Chinatown, kde jsme zalezli do jedné restaurace jenom proto, že jsme se nemohli dohodnout, jestli si dáme něco k jídlu nebo nedáme a blízko nás byl stánek s mořskejma potvorama, což Kadel bystosně nesnáší - takže první útočistě na dohodnutí se byla reštika, u které jsme stáli a udělali jsme dobře.
Opět důkaz, že naše výlety jsou jenom o jídle :-)) "Kluci, tomuhle vtipu se nemusíte vždycky smát" :
:-DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Každý jsme si dali něco jiného a světe div se, vše chutnalo uplně jinak. Totiž ti čínani, co jsou u nás v Point Pleasant, od kterých si občas obědnáváme, tak ti chutnají uplně stejně u každého jídla :-) Doufám, že zítra tam na jídlo zajdem znova, už se hodně těším na mé oblíbené nudle, nebo si dám standovo rizoto :-) Standovi (a nejen jemu) chutnal strašně čaj, který nám pořád dolívali (asi jako já v práci dolívám vodu) a tak se zeptal, kde je tu obchod s čajem. Mužíček nás poslal nějakým směrem, kde jsme nic nenašli, ale kupodivu jsme se ocitli na vstupu na Manhattský most, takže - proč po něm nejít do Brooklinu že?
Viděli jsme tak krásné výhledy na brooklinský most a na manhetten zrovna, když zapadalo slunce - prostě bomba.
Zpět jsme chtěli jít přímo přes Brooklinskej most, já u vstupu ve snaze udělat co nejlepší snímek jsem se vydal do oblastí, kde jsme neměl co dělat a zastavil mě policajt. Chtěl po mě průkaz totožnosti (ID - "aj dý") a já jsem si myslel, že chce, abych vytáhl průvodce (guide "gajd"), protože jsem mu řekl, že jsem tu v New Yorku jen kvůli cestování. To bylo asi moje štěstí, protože když viděl, že vytauju velkou bichly USA a ukazuju mu mapu Manhattanu a chci po něm, aby mě ukázal, kde je teda vstup na Brooklin bridge pro pěší a ne pro auta (kde jsem byl:-)) tak se trošku obměkčil a chtěl po mě teda to ID. Jenže já u sebe neměl pas, nic. Jen Isic kartu :-))) Hehe, chlapík se s tím popral, ale naštěstí mě to vzal, pak se ptal kde bydlím a tak - skoro jsme se dostali až k číslu bot :-) Pak mi ukázal jak mám jít na Brooklinskej most a bylo to. Po mostě jsme přešli zpět na Manhatten a užívali jsme si noční scenérie - moc krásné.
Další naše kroky vedli do Barnes a Nobles - obchodu s knížkama, kde jsem si chtěl koupit nového Harryho Pottera - když jsme tam vešli, ochranka na nás prohodila, že máme jen pět minut. Takže jsem se rozběhl po obchodě a běhal od jednoho pultu k druhému a hledal a hledal. Naštěstí mě pomohl Kadel a jeden kousek pro mě někde našel :-) (neříkejte to pacce, ale dopadne to skvěle, už to mám přečtený:-))
Pak do StarBucks - zatím nejlepší kafe, co jsme tu v Americe pili (chudáci amíci, nikde nemaj pořádný kafe) a potkali jsme tam japončíka s tričkem českého národního hokejového družstva
To už bylo cestou na Empire State building. Uvnitř ve frontě na výtah sem se líbil nějaké slečně z Colorada, takže když bude chtít někdo z vás do Aspenu (místní nejdražší lyžařské středicko, tak není problém, protože ji kupodivu neodradil ani náš ruský" přízvuk:-D No a výhledy z Empire v noci??? Posuťe sami, prostě paráda. A tím se s vámi loučím. Mějte se krásně. Tom
Jak se kouknout na pesimismus z té optimistické stránky?
Dlouho ode mě nebyl příspěvek na blogu z jediného důvodu - poslední dobou ani nevím co je to čas. Budu se Vám snažit vylíčit jak vypadá můj pracovní den a snad omluvíte moji nepsavost.
Vstávám po páté hodině raní (kdo mě zná ví, že jediné, co mě dokáže zabít je raní vstávání), jdu pěšky do práce, kde mám být na šestou. Tam na mě čeká příprava snídaně, kterou musím mít hotovou do sedmi. Jedná se o kompletní nachstání - narovnání báglů, muffinů, koblihů, přichystání automatu na kafe, zkontrolování jusů, cereálií, příprava mléka a věcí na kafe (cukr, umělé sladilo, příbory, míchátka, čaje, mlíčka, kelímky, víčka na kelímky, přenašeče kelímků), příprava věcí k báglům - sýr, marmeláda, máslo. V sedm začínají chodit hosté - nekdy je už od sedmi nával, někdy těsně před devátou, někdy vůbec. 4asto se ale stává, že v jeden okamžik musím běhat jako blázen a doplňovat uplně všechno, protože dojde jedno, jen to doplníte a dojde druhé. V devět snídaně končí a do jedenácti všechno uklízím - lidi, zvlášť když je to zadarmo, tak udělaj fakt děsnej bordel. V jedenáct mám oraz a teď se mě daří se ulít do laundry - kde je sice poslední dobou dost práce, ale je to v klídku - místní šéf je fakt v pohodě. Horší chvlky nastanou, když si mě vyhlídne naše supervizorka, tak to pak začne lítat - má poslední dobou asi problémy, vypadá že každou chvilku zkolabuje, takže se to projevuje na jejím chování vůči nám. Já mám bohžel tu nevýhodu, že jsem tam u snídaní hodně na očích a navíc po té jedenácté už nemám žádnou určitou práci. Když si mě vyhlídne, tak to vypadá asi tak, že vám dá kotel další práce a pořád vám je za zadkem a říká, co ještě musíte udělat (bohužel jeden den má náladu na rychlou a nepořádnou práci a jiný den zase musí být každá skulinka čistá, ať to trvá, jak dlouho chce.) Její specialitou je, že když zametáte místnost z jednoho konce na druhý, tak se postaví doprostřed místnosti, ukáže na smítko na podlaze a řekne "it has to be clean" (to musí být čisté) - samozřejmě byste to smítko normálně zametli, protože vás ten kousek podlahy teprve čeká, ale ona si tak prostě rozkazama ulevuje. O půl jedné je oběd, který se snažíme trochu natahovat víc jak půl hodky a pak už mi zbývá jen hodinka práce - to se nějak doklepe. Z práce jedu na kole dom, půl hodky se vyspím, osprchnu a chystám se do druhé práce.
Tam začneme kompletní přípravou restaurace - stoly se musí vynosit ven, a když je hezky, tak se připraví - dá se na ně ubrus, pak ke každé židli složený plátěný ubrousek, nůž, dvě vidličky, talířek na olej, olej, stojánek na svíčku skleničku na vodu a skleničku na bílé víno. Připrví se pak všechny náležitosti jako jsou citróny, limetky, máslo, voda s ledem, lahve s minerální vodou (bublinkovou a nebublinkovou), ledový čaj, skládá se hodně plátěných ubrousků, protože se používají na vše, doplní se cukříky na kafe atd..pustí se hudba a čeká se na první hosty. Když host přijde, první co musí dostat je chleba - to dělám já. Do košíku se nakrájí kousky chleba, přikryje se to ubrouskem a dá se to na stůl. Číšník rozdá menu a zeptá se jakou vodu chtějí - většina chce z kohoutku s ledem (top water). To je taky má práce. Pak přijde víc lidí a začíná maraton - protože vodu je nutné pořád dolívat a je nutné si pamatovat kde mají lahve s vodou, za kterou se platí a kde mají tu top water. Při víc jak deseti stolech (40 lidí) je to už celkem problém. Číšník veme obědnávku a ted to začně v kuchyni - nejdřív je předkrm. Když je speciální, tak je potřeba připravit speciální příbory (třeba na škleble). Já jako buser pak vlastně dělám práci, co jsem popsal, plus pomáhám uplně každému, kdo mě zrovna zastaví. Přestane pro mě existovat čas a před očima mám jen řadu úkolů, které musím udělat s tím, že když mě někdo zastaví, tak je třeba brát ohled na prioritu daného člověka - hlavnímu čísníkovi nesmím říct ne, i kdybych dělal rozkaz od samotné majitelky (který je samozřejmě důležitější, takže si musím najít cesty, tak, aby hlavní číšník počkat). A to ještě nemluvím od rozkazech samotného vlastníka z kuchyně - když má víc jak pět obědnávek, tak je děsně nevrlej a seřve každého, kdo mu přijde do cesty). Mezi úkoly, které dostávám je nejčastěji nošení jídla, sklízení ze stolu, kontrolování jestli lidi dojedli, skládání ubrousku, když jde někdo na záchod, přínášení citrónu a jiných věci, které lidi chtějí. No a pak když jeden stůl odejde, tak musím stíhat tto rozkazy a ještě mojí vlastní práci - skldidit celý stůl po dezertu, vyměnit ubrus a zase stůl připravit pro další hosty - ubrousky, příbory, skleničky. Vše tak, že nesmíme pokládat tác na stůl, takže pěkně všechno tak, že mám tác v pravé ruce a levou rukou připravuju. Dálší povinosti jsou leštění skleniček - to dělá ten, kdo má zrovna čas - a příborů umytých z kuchyně. Při uhoněných dnech to nemá čas dělat nikdo. Na konci dne se vše uklidí a připraví se to pro další den a všechny věci z venku z terasy se nanosí dovnitř. Zvláštností je, že si tu lidi nosí sboje vlastí víno (nemáme vbec žádný alkohol, jen k pití máme tu vodu co jsem zmiňoval a cola colu, sprite, ledový čaj, což chce minimum lidí - většinou to vypijem my).
Na konci dne bývá nejhorší, že si už začínám uvědomovat svou únavu a třeba čekání na poslední stůl je fakt pekelné - někteří lidi jsou fakt soběčtí a nedělá jim problém sedět jako jediný stůl hodinu v restauraci.
Když všichni zaplatili, tak každý den dostanu výplatu. Nemám žádnou sazbu za hodinu - dostávám jen podíl z dýžek. Průměrná doba práce je 6 hodin. A málokdy se dostanu pod 10 dolar za hodinu. Takže obvyklá výplata za pátek a neděli je tak 60-80 doláčů. Za sobotu je to třeba 135. Za čtvrtek 30 (dost slabý, ale zase třeba práce jen do půl desáté). Přijedu dom, pokecám s klukama a spím - za den naspím asi 5,5 hodiny. V pondělí se z toho vzpamatovávám - míváme ještě ty naše sezení. V úterý jsem v práci už fakt špatnej a další den mám celej volnej. Když ale někam jedem, tak si neodpočinu stejně. A to byl práve důvod, proč jsem už poslední měsíc nepsal.
Předminulý týden totiž jako kdybych neměl - pohádal jsem se i s bytnou, že jsem ji platil nájem a že si přesně pamatuju, jak jsem ji ho platil. vylíčil jsem ji i přesně situaci a tak. A ona pak řekla - no jo, ale to bylo před 14ti dnima. Jeden týden jsem prostě vůbec nevěděl, že existuju.
To je ve zkratce asi všechno o mém životě za poslední dny.
Mějte se krásně
Tom
Vstávám po páté hodině raní (kdo mě zná ví, že jediné, co mě dokáže zabít je raní vstávání), jdu pěšky do práce, kde mám být na šestou. Tam na mě čeká příprava snídaně, kterou musím mít hotovou do sedmi. Jedná se o kompletní nachstání - narovnání báglů, muffinů, koblihů, přichystání automatu na kafe, zkontrolování jusů, cereálií, příprava mléka a věcí na kafe (cukr, umělé sladilo, příbory, míchátka, čaje, mlíčka, kelímky, víčka na kelímky, přenašeče kelímků), příprava věcí k báglům - sýr, marmeláda, máslo. V sedm začínají chodit hosté - nekdy je už od sedmi nával, někdy těsně před devátou, někdy vůbec. 4asto se ale stává, že v jeden okamžik musím běhat jako blázen a doplňovat uplně všechno, protože dojde jedno, jen to doplníte a dojde druhé. V devět snídaně končí a do jedenácti všechno uklízím - lidi, zvlášť když je to zadarmo, tak udělaj fakt děsnej bordel. V jedenáct mám oraz a teď se mě daří se ulít do laundry - kde je sice poslední dobou dost práce, ale je to v klídku - místní šéf je fakt v pohodě. Horší chvlky nastanou, když si mě vyhlídne naše supervizorka, tak to pak začne lítat - má poslední dobou asi problémy, vypadá že každou chvilku zkolabuje, takže se to projevuje na jejím chování vůči nám. Já mám bohžel tu nevýhodu, že jsem tam u snídaní hodně na očích a navíc po té jedenácté už nemám žádnou určitou práci. Když si mě vyhlídne, tak to vypadá asi tak, že vám dá kotel další práce a pořád vám je za zadkem a říká, co ještě musíte udělat (bohužel jeden den má náladu na rychlou a nepořádnou práci a jiný den zase musí být každá skulinka čistá, ať to trvá, jak dlouho chce.) Její specialitou je, že když zametáte místnost z jednoho konce na druhý, tak se postaví doprostřed místnosti, ukáže na smítko na podlaze a řekne "it has to be clean" (to musí být čisté) - samozřejmě byste to smítko normálně zametli, protože vás ten kousek podlahy teprve čeká, ale ona si tak prostě rozkazama ulevuje. O půl jedné je oběd, který se snažíme trochu natahovat víc jak půl hodky a pak už mi zbývá jen hodinka práce - to se nějak doklepe. Z práce jedu na kole dom, půl hodky se vyspím, osprchnu a chystám se do druhé práce.
Tam začneme kompletní přípravou restaurace - stoly se musí vynosit ven, a když je hezky, tak se připraví - dá se na ně ubrus, pak ke každé židli složený plátěný ubrousek, nůž, dvě vidličky, talířek na olej, olej, stojánek na svíčku skleničku na vodu a skleničku na bílé víno. Připrví se pak všechny náležitosti jako jsou citróny, limetky, máslo, voda s ledem, lahve s minerální vodou (bublinkovou a nebublinkovou), ledový čaj, skládá se hodně plátěných ubrousků, protože se používají na vše, doplní se cukříky na kafe atd..pustí se hudba a čeká se na první hosty. Když host přijde, první co musí dostat je chleba - to dělám já. Do košíku se nakrájí kousky chleba, přikryje se to ubrouskem a dá se to na stůl. Číšník rozdá menu a zeptá se jakou vodu chtějí - většina chce z kohoutku s ledem (top water). To je taky má práce. Pak přijde víc lidí a začíná maraton - protože vodu je nutné pořád dolívat a je nutné si pamatovat kde mají lahve s vodou, za kterou se platí a kde mají tu top water. Při víc jak deseti stolech (40 lidí) je to už celkem problém. Číšník veme obědnávku a ted to začně v kuchyni - nejdřív je předkrm. Když je speciální, tak je potřeba připravit speciální příbory (třeba na škleble). Já jako buser pak vlastně dělám práci, co jsem popsal, plus pomáhám uplně každému, kdo mě zrovna zastaví. Přestane pro mě existovat čas a před očima mám jen řadu úkolů, které musím udělat s tím, že když mě někdo zastaví, tak je třeba brát ohled na prioritu daného člověka - hlavnímu čísníkovi nesmím říct ne, i kdybych dělal rozkaz od samotné majitelky (který je samozřejmě důležitější, takže si musím najít cesty, tak, aby hlavní číšník počkat). A to ještě nemluvím od rozkazech samotného vlastníka z kuchyně - když má víc jak pět obědnávek, tak je děsně nevrlej a seřve každého, kdo mu přijde do cesty). Mezi úkoly, které dostávám je nejčastěji nošení jídla, sklízení ze stolu, kontrolování jestli lidi dojedli, skládání ubrousku, když jde někdo na záchod, přínášení citrónu a jiných věci, které lidi chtějí. No a pak když jeden stůl odejde, tak musím stíhat tto rozkazy a ještě mojí vlastní práci - skldidit celý stůl po dezertu, vyměnit ubrus a zase stůl připravit pro další hosty - ubrousky, příbory, skleničky. Vše tak, že nesmíme pokládat tác na stůl, takže pěkně všechno tak, že mám tác v pravé ruce a levou rukou připravuju. Dálší povinosti jsou leštění skleniček - to dělá ten, kdo má zrovna čas - a příborů umytých z kuchyně. Při uhoněných dnech to nemá čas dělat nikdo. Na konci dne se vše uklidí a připraví se to pro další den a všechny věci z venku z terasy se nanosí dovnitř. Zvláštností je, že si tu lidi nosí sboje vlastí víno (nemáme vbec žádný alkohol, jen k pití máme tu vodu co jsem zmiňoval a cola colu, sprite, ledový čaj, což chce minimum lidí - většinou to vypijem my).
Na konci dne bývá nejhorší, že si už začínám uvědomovat svou únavu a třeba čekání na poslední stůl je fakt pekelné - někteří lidi jsou fakt soběčtí a nedělá jim problém sedět jako jediný stůl hodinu v restauraci.
Když všichni zaplatili, tak každý den dostanu výplatu. Nemám žádnou sazbu za hodinu - dostávám jen podíl z dýžek. Průměrná doba práce je 6 hodin. A málokdy se dostanu pod 10 dolar za hodinu. Takže obvyklá výplata za pátek a neděli je tak 60-80 doláčů. Za sobotu je to třeba 135. Za čtvrtek 30 (dost slabý, ale zase třeba práce jen do půl desáté). Přijedu dom, pokecám s klukama a spím - za den naspím asi 5,5 hodiny. V pondělí se z toho vzpamatovávám - míváme ještě ty naše sezení. V úterý jsem v práci už fakt špatnej a další den mám celej volnej. Když ale někam jedem, tak si neodpočinu stejně. A to byl práve důvod, proč jsem už poslední měsíc nepsal.
Předminulý týden totiž jako kdybych neměl - pohádal jsem se i s bytnou, že jsem ji platil nájem a že si přesně pamatuju, jak jsem ji ho platil. vylíčil jsem ji i přesně situaci a tak. A ona pak řekla - no jo, ale to bylo před 14ti dnima. Jeden týden jsem prostě vůbec nevěděl, že existuju.
To je ve zkratce asi všechno o mém životě za poslední dny.
Mějte se krásně
Tom
Skinny cat!
Po velmi a velmi dlouhé době vás všechny opět zdravím :-) Událo se toho za tu dobu hodně, polovinu věcí si ani nepamatuju, takže se budu snažit popsat alespoň to, co si pamatuju.
Dnes je super čas na psaní blogu, protože mám celý den day off a ostatní pracují, takže se nic nepodniká :-) Taky jsem se vyspal dorůžova bez budíku, což jsem naposledy udělal asi když jsem psal poslední příspěvek na tento blog, musím říct, že po tak dlouhé době konečně jeden den, kdy zářím optimismem :-) Jak ale z optimistického hlediska popsat to, že jsem se celý minulý čas měl spíš pesimisticky? Začnu asi tak, že si udělám kafe a schroupnu pár cokies - včera jsem totiž hodně a hodně utrácel za jídlo, jelikož minulej tejden byl v druhé práci velice úrodnej na penízky a mě se něco jako pěníze zrovna moc nedrží :-)
Dnes bylo v plánu jet s Jankou a Borisem do velikánského zábavního parku, kde mají největší horskou dráhu na světě. Byli jsme na ráno domluvení, že si ještě napíšem. Já se vzbudil v sedm uplně rozbitý a řek sem, že kromě velké horské dráhy potřebuju celý den odpočívat, takže jsem už už sahal po telefonu, že napíšu Jance zprávu, když v tu ránu jsem usnul. Vzbudila mě až zpráva od Janky, že se jim nechce, protože dnes bude velký pařák, takže bysme utratili hodně za coca-colu :-)
Včera bylo pondělí a každé pondělí máme odpoledne všichni volno, takže se stalo pravidlem, že si uvaříme večeři, nějakou echt českou a sklidníme tak probíhající čas u lahve vínka s colou, pivka, míchaného drinku (včera džusu:-). Hlavně pro mě jsou pondělky tradičně úžasné, jelikož v neděli v noci mám poslední šichtu v druhé práci a další mám až ve čtvrtek, takže jde jen o to, přetrpět v pondělí raní šichtu a pak si odpoledne zdřímnout a pak, jako třeba včera, se nadlábnou tvarohových knedlíků s jahodama. Holky jsou prostě úžasný. Popraly se s knedlíkama jako James Bond (tj. elegantně) - po příjezdu z nákupního centra totiž zjistily, že americký tvaroh není uplně tak tvaroh a že mouka, kterou koupily je hnědá a že tvrddé máslo z ledničky se rozpustí ještě dřív, než začnete vůbec přemýšlet, že ho z té ledničky vyndáte (americká vajíčka jsou naštěstí původní). Výsledek byl však ohromující, dokonce předčil palačinky z minulého týdne, které bohužel měly díky martiny a díky mě neslavnou dohru, ehm. Musím ale říct, že plavání v pět ráno na adama v oceánu, kdy je přesně ten čas, že vlezete do vody a je ještě tma a za deset minut z ní vylezete a je už světlo, je prostě úžasný. Jsem rád, že si z toho ráno pamatuji alepsoň toto :-) Děkuji koblížci za záchranu.
Jídlo se nám stalo vůbec takovým katalizátorem hezkých myšlenek, protože se v práci sejdeme všichni taky jenom u jídla a povídáme si. Konečně se dostávám k tomu, co je to ten/ta/to "skinny cat" z názvu. Už totiž nevaříme, jelikož není čas a skoro každý den si obědnáváme jídlo jako ostatně zbytek lidí, co dělá s námi. Máme na výběr ze tří možností - číňani (klasika je Chicken with brocolli - kuře, blokolice, sojovka, cari rýže), pizza express (saláty, pizza, hamburgery a sendviče), lido café (vývařovna u nás v hotelu, máme poloviční ceny a i tak je to drahé, ale jako nouzovka proč ne - hamburgery a cheessteaky v housce, saláty). Ta skinny cat je z Pizza Express a je to jeden ze sendvičů - je to dlouhá houska, naplněná kuřecím masem, rajčatama, salátem, cibulej, hranolkama obalovanýma ve strouhance, dresingem, kořením. A hlavně to vystačí na dvě jídla - takže si to dáváme napůl - ten kdo skončí dřív kouká pak s plným žaludkem hladově na toho, kdo ještě dojídá, je to prostě dobrota a je to, jak se tu píše No.1 (numero uno;-)
Ahoj a mějte se krásně
Tom
Dnes je super čas na psaní blogu, protože mám celý den day off a ostatní pracují, takže se nic nepodniká :-) Taky jsem se vyspal dorůžova bez budíku, což jsem naposledy udělal asi když jsem psal poslední příspěvek na tento blog, musím říct, že po tak dlouhé době konečně jeden den, kdy zářím optimismem :-) Jak ale z optimistického hlediska popsat to, že jsem se celý minulý čas měl spíš pesimisticky? Začnu asi tak, že si udělám kafe a schroupnu pár cokies - včera jsem totiž hodně a hodně utrácel za jídlo, jelikož minulej tejden byl v druhé práci velice úrodnej na penízky a mě se něco jako pěníze zrovna moc nedrží :-)
Dnes bylo v plánu jet s Jankou a Borisem do velikánského zábavního parku, kde mají největší horskou dráhu na světě. Byli jsme na ráno domluvení, že si ještě napíšem. Já se vzbudil v sedm uplně rozbitý a řek sem, že kromě velké horské dráhy potřebuju celý den odpočívat, takže jsem už už sahal po telefonu, že napíšu Jance zprávu, když v tu ránu jsem usnul. Vzbudila mě až zpráva od Janky, že se jim nechce, protože dnes bude velký pařák, takže bysme utratili hodně za coca-colu :-)
Včera bylo pondělí a každé pondělí máme odpoledne všichni volno, takže se stalo pravidlem, že si uvaříme večeři, nějakou echt českou a sklidníme tak probíhající čas u lahve vínka s colou, pivka, míchaného drinku (včera džusu:-). Hlavně pro mě jsou pondělky tradičně úžasné, jelikož v neděli v noci mám poslední šichtu v druhé práci a další mám až ve čtvrtek, takže jde jen o to, přetrpět v pondělí raní šichtu a pak si odpoledne zdřímnout a pak, jako třeba včera, se nadlábnou tvarohových knedlíků s jahodama. Holky jsou prostě úžasný. Popraly se s knedlíkama jako James Bond (tj. elegantně) - po příjezdu z nákupního centra totiž zjistily, že americký tvaroh není uplně tak tvaroh a že mouka, kterou koupily je hnědá a že tvrddé máslo z ledničky se rozpustí ještě dřív, než začnete vůbec přemýšlet, že ho z té ledničky vyndáte (americká vajíčka jsou naštěstí původní). Výsledek byl však ohromující, dokonce předčil palačinky z minulého týdne, které bohužel měly díky martiny a díky mě neslavnou dohru, ehm. Musím ale říct, že plavání v pět ráno na adama v oceánu, kdy je přesně ten čas, že vlezete do vody a je ještě tma a za deset minut z ní vylezete a je už světlo, je prostě úžasný. Jsem rád, že si z toho ráno pamatuji alepsoň toto :-) Děkuji koblížci za záchranu.
Jídlo se nám stalo vůbec takovým katalizátorem hezkých myšlenek, protože se v práci sejdeme všichni taky jenom u jídla a povídáme si. Konečně se dostávám k tomu, co je to ten/ta/to "skinny cat" z názvu. Už totiž nevaříme, jelikož není čas a skoro každý den si obědnáváme jídlo jako ostatně zbytek lidí, co dělá s námi. Máme na výběr ze tří možností - číňani (klasika je Chicken with brocolli - kuře, blokolice, sojovka, cari rýže), pizza express (saláty, pizza, hamburgery a sendviče), lido café (vývařovna u nás v hotelu, máme poloviční ceny a i tak je to drahé, ale jako nouzovka proč ne - hamburgery a cheessteaky v housce, saláty). Ta skinny cat je z Pizza Express a je to jeden ze sendvičů - je to dlouhá houska, naplněná kuřecím masem, rajčatama, salátem, cibulej, hranolkama obalovanýma ve strouhance, dresingem, kořením. A hlavně to vystačí na dvě jídla - takže si to dáváme napůl - ten kdo skončí dřív kouká pak s plným žaludkem hladově na toho, kdo ještě dojídá, je to prostě dobrota a je to, jak se tu píše No.1 (numero uno;-)
Ahoj a mějte se krásně
Tom
Komentář od mamky
Zdravím trosečníky za velkou louží a jelikož nevím jak vám napsat komentář, tak píši alespoň email. Jak čtu vaše zprávy ( i když poslední dobou jich je jak šafránu) tak mám takový pocit, že Amerika vás moc nenadchla,že tam není všechno tak ideální, jak by se mohlo zdát. Bydlí tam taky jenom lidé z masa a kostí. Krajina tam co bydlíte je zřejmě nic moc, ale mají tam moře což mě by děsně lákalo, i když nevím jak by to vypadalo, kdybych ho měla pod okny. Asi bych toužila po něčem jiném. Vás už čeká necelý měsíc práce a pak hurá na cestování. Možná nebude tak dlouhé jak jste původně zamýšleli, ale jistě se vám bude líbit a možná, že najdete některé věci, které jsou stejné tam i tady a nebude se vám zdát, že je všechno v té Americe jako ( to říká Tom). Jinak si tam ten zbytek pobytu užijte, vždyť už to budete mít za pár a pak vás doma bude čekat vepřo, knedlo, svíčková a jiné dobrůtky, jen jestli se vám pak nebude stýskat po hambáčích a jiných amerických pamlscích. Tak se tam opatrujte a mějte se fajn.
mamka
mamka
8. srpna 2007
americke postrehy
tak jsme prekrocili hranici dvou mesic v Americe! Toto leti! sotva jsme se tu zabydleli a uz musime vymyslet cestu domu. Koncime s praci nejpozdeji 31. srpna. Cestujeme na Niagarske vodopady a pak budeme dale cestovat do Chicaga a dale na zapad. Tam mame par konkretnich tipu, ale nic jisteho, uvidime, jak na tom budeme s casem. Kazdopadne odletame ze San Franciska, zatim otazka kdy.
k nadpisu; za dobu, co jsme tu, jsem nasbirala spoustu postrehu a odlisnosti od nasi zeme. Uz nekolikrat jsem se o ne chtela podelit, ale nikdy nebyl cas. Dnes to napravim! takze, pripravit, pozor, hip hap hop, nebo jak to bylo :D
-prvni postreh byl rozbite chodniky, v takovem stavu, ze je bezpecnejsi chodit po silnici :) zejmena v noci, neb tady neni poulicni osvetleni, nebo je, ale lampa je jen na zacatku a na konci ulice :) nebo kdyz behate, jako ja v poslednim tydnu....;)
-lidi chodi pesky jen z auta na plaz, vsude jezdi autem.
- vsechno na jedno pouziti, vubec na nicem nesetri, popelnice je tu na jeden den!!!
- veverky se tu prohaneji po ulici, myval nam chodi kolem chalupy kazdou noc :) svetlusky tu litaji...takovy maly zverinec :) taky u jezera jsou divoky kacky!
- amici jsou znami jejich dotazem jak se mas, misto pozdravu. Neocekavaji zadnou jinou odpoved ze dobre nebo velmi dobre, byt to neni pravda. Je to vlastne nezajima, je to jen fraze. Ale zase je to dobry zpusob jak zacit rozhovor :) me osobne se vic libi Whats up, to pouzivaji mladi lidi, belhopri (nevim, jak se to pise, proste poskoci, co nosi kufry hostum) a me se to mooooc libi :)
-taky si vsichni rikaji "sweety, honey a podobne " taky to neni spatny....rika mi tak i Mary, jedna z mojich vedoucich. Je to docela fajn :) asi by to bylo jine, od staryho hnusnyho chlapa ze...
- dnes sem mela klasicke dioptricke bryle, ne cocky...sla jsem do obchodu, pobyla asi 20 minut v perfektne klimatizovanem prostredi, vyjdu ven, a co se nestane??! no normalne se mi zamlzily!!!
-nejstou tu hory :( ani pole ani nic normalniho jako u nas nevidet. Nevime, co je zrovna za sezonni ovoce, vsechno tu je od prijezdu, vsechna zelenina i ovoce chutna hrozne :(
-amici zkombinuji vsechno! cpou hranolky do hamburgeru,
- neotevrete si dvere s plnyma nebo mokryma rukama, maji tu takove ty kulate kliky, uplne hrozny!!!
- studena voda z kohoutku je tepla
- vsechno prodavaji ve velkem! jeden nanuk na cestu z obchodu, neexistuje!
- piti na verejnosti je i pivo popijene na zahradce...tak jsme to maskovali a fikane prelili do kelimku od cocacoly :) pro labuzniky alkoholiky....jsou tu specialni obchody na alko, liquer store, kde je jen alkohol, ale to jste nevideli, musim to vyfotit!! bez pasu a 21 let se tam nesmi ani vkrocit. Stejne jako do hospody po 10te vecer, mene nez 21, bez pasu, nesmi se.
- vsechno jidlo je low fat, vsichni piji light colu a nektere extremni pripady i bez kofeinu ( o zdejsim kafi sem napsala uz dost, vsichni vite, ze stoji za to...)
- pak je tu jedna zajimavost s americkym zachodem :) kluci se porad nemaji k tomu to zarizeni popsat, no onoo to moc dobre ani nejde :)) proste trosku jiny principo nez u nas....byt ditetem, bojim se splachovat, ze me to odplavi :D
- fen, ktery jsem si privezla spolu s redukci...no ani neskrtl..zdejsi napeti proste nestaci :(
- pro amiky je jakakoli silena zvdalenost "kousek " .....
no zatim sem asi vycerpala...mozna casem prihodim dalsi :)
jsem docela unavena, dnes sem odoledne totiz nic nedelala a ono to fakt unavuje vic, nez prace !!!!
zdravim vsechny, celou rodinu, vsechny domu do olmiku i do brna! mejte se!
eva
a trosku se snazte s nama komunikovat prostrednictvim komentaru, vime, ze je to trosku slozitejsi dopracovat se k jejich vlozeni, ale at vime, ze ten blog nekdo cte....jinak to nema cenu ze :)
k nadpisu; za dobu, co jsme tu, jsem nasbirala spoustu postrehu a odlisnosti od nasi zeme. Uz nekolikrat jsem se o ne chtela podelit, ale nikdy nebyl cas. Dnes to napravim! takze, pripravit, pozor, hip hap hop, nebo jak to bylo :D
-prvni postreh byl rozbite chodniky, v takovem stavu, ze je bezpecnejsi chodit po silnici :) zejmena v noci, neb tady neni poulicni osvetleni, nebo je, ale lampa je jen na zacatku a na konci ulice :) nebo kdyz behate, jako ja v poslednim tydnu....;)
-lidi chodi pesky jen z auta na plaz, vsude jezdi autem.
- vsechno na jedno pouziti, vubec na nicem nesetri, popelnice je tu na jeden den!!!
- veverky se tu prohaneji po ulici, myval nam chodi kolem chalupy kazdou noc :) svetlusky tu litaji...takovy maly zverinec :) taky u jezera jsou divoky kacky!
- amici jsou znami jejich dotazem jak se mas, misto pozdravu. Neocekavaji zadnou jinou odpoved ze dobre nebo velmi dobre, byt to neni pravda. Je to vlastne nezajima, je to jen fraze. Ale zase je to dobry zpusob jak zacit rozhovor :) me osobne se vic libi Whats up, to pouzivaji mladi lidi, belhopri (nevim, jak se to pise, proste poskoci, co nosi kufry hostum) a me se to mooooc libi :)
-taky si vsichni rikaji "sweety, honey a podobne " taky to neni spatny....rika mi tak i Mary, jedna z mojich vedoucich. Je to docela fajn :) asi by to bylo jine, od staryho hnusnyho chlapa ze...
- dnes sem mela klasicke dioptricke bryle, ne cocky...sla jsem do obchodu, pobyla asi 20 minut v perfektne klimatizovanem prostredi, vyjdu ven, a co se nestane??! no normalne se mi zamlzily!!!
-nejstou tu hory :( ani pole ani nic normalniho jako u nas nevidet. Nevime, co je zrovna za sezonni ovoce, vsechno tu je od prijezdu, vsechna zelenina i ovoce chutna hrozne :(
-amici zkombinuji vsechno! cpou hranolky do hamburgeru,
- neotevrete si dvere s plnyma nebo mokryma rukama, maji tu takove ty kulate kliky, uplne hrozny!!!
- studena voda z kohoutku je tepla
- vsechno prodavaji ve velkem! jeden nanuk na cestu z obchodu, neexistuje!
- piti na verejnosti je i pivo popijene na zahradce...tak jsme to maskovali a fikane prelili do kelimku od cocacoly :) pro labuzniky alkoholiky....jsou tu specialni obchody na alko, liquer store, kde je jen alkohol, ale to jste nevideli, musim to vyfotit!! bez pasu a 21 let se tam nesmi ani vkrocit. Stejne jako do hospody po 10te vecer, mene nez 21, bez pasu, nesmi se.
- vsechno jidlo je low fat, vsichni piji light colu a nektere extremni pripady i bez kofeinu ( o zdejsim kafi sem napsala uz dost, vsichni vite, ze stoji za to...)
- pak je tu jedna zajimavost s americkym zachodem :) kluci se porad nemaji k tomu to zarizeni popsat, no onoo to moc dobre ani nejde :)) proste trosku jiny principo nez u nas....byt ditetem, bojim se splachovat, ze me to odplavi :D
- fen, ktery jsem si privezla spolu s redukci...no ani neskrtl..zdejsi napeti proste nestaci :(
- pro amiky je jakakoli silena zvdalenost "kousek " .....
no zatim sem asi vycerpala...mozna casem prihodim dalsi :)
jsem docela unavena, dnes sem odoledne totiz nic nedelala a ono to fakt unavuje vic, nez prace !!!!
zdravim vsechny, celou rodinu, vsechny domu do olmiku i do brna! mejte se!
eva
a trosku se snazte s nama komunikovat prostrednictvim komentaru, vime, ze je to trosku slozitejsi dopracovat se k jejich vlozeni, ale at vime, ze ten blog nekdo cte....jinak to nema cenu ze :)
4. srpna 2007
uff, to je vedro..
a ja hlupana v tom vedru beham!!! kluci asi neveri, ale je to pravda, dnes sem prisla domu z prace, byla u nas na navsteve ceska Lucka, a ze jdeme vecer na party. No a ze pred tim jdeme ale behat :) tak jsme snedly cokoladu kterou Miska spolubydla donesla z prace, jako vzorek (asi pul kila ji donesla, my jsme vsak snedly jen kousek, opravdu! ) a sly sme. A ted tu sedim, sem uplne unavena, ale plna energie :)
zitra mam pred sebou narocny den v praci,je nedele, budou same Check outy, tzn, uklidit poradne cely resort, hnus. A odpoledne do ride parku.. tak nevim, nevim, jak s party. Ale tady jsme v americe, tady bary a vsechno zavira ve 2, takze max 2. 30 jsem v posteli....uvidime, zitra vam povim :)
jinak vlna veder pokracuje! Nebo podle pana domaciho teprve zacala. Fuj.
jdu se trosku upravit a dat si kafe a uvidime, co se bude dit...
a jak se mate vy?:)
zitra mam pred sebou narocny den v praci,je nedele, budou same Check outy, tzn, uklidit poradne cely resort, hnus. A odpoledne do ride parku.. tak nevim, nevim, jak s party. Ale tady jsme v americe, tady bary a vsechno zavira ve 2, takze max 2. 30 jsem v posteli....uvidime, zitra vam povim :)
jinak vlna veder pokracuje! Nebo podle pana domaciho teprve zacala. Fuj.
jdu se trosku upravit a dat si kafe a uvidime, co se bude dit...
a jak se mate vy?:)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)