od moji maminky

Ahóóój !!!!!
rodiče zdraví české koblížky do USA!!!!!!

pořád otvírám blog, čekám nové zprávy o Vašem životě v té velké zemi a ono NIC!!!

Zase se jednou potvrdilo přísloví , že maminka a režisér mají vždycky pravdu, že Packo?
V jednom z prvních našich mejlů jsem tě utěšovala, že se ani nenaděješ, a nastane čas odjezdu, a vám se vůbec nebude chtít vrátit se domů…. (anglicky return to homeJ ? )
A už je to tady!!!!!
Nevím, jak ti ostatní taťkové a mamky ,ale v naší domácnosti je No 1 radio Impuls. A tam je pravidelným hostem cestovatel Jirka Kolbaba. Letos shodou okolností cestoval po Státech. Navštívil spoustu měst , pamětihodností (jak to amíci nazývají), parků a vůbec.
Třeba když popisoval New York, tak já jsem si živě vybavila Tomovo vyprávění na blogu a přiložené fotografie, které kluci udělali na tom místě.
A přesně jsem věděla, o čem ten chlapík mluví!!!
Když vyprávěl o Niagarských vodopádech a Grand kaňonu a San Franciscu ,tak jsem věděla, že tam taky pojedete a my vaším prostřednicvím taky.

Děcka, musím Vám říct, že jste v té Americe nebyli sami, byli tam s váma i Vaši rodiče, a babičky, a dědečkové, a kamarádi, …… a vůbec všichni my , kterým jste sdělovali svoje zážitky a pocity prostřednictvím tohoto báječného vynálezu, který se jmenuje počítač a internet.
Prožívali jsme Vaše těžkosti s ubytováním, ten hrozný první týden, kdy jsme nevěděli, jestli se Evča nevrátí domů, jestli sežene nějaké ubytování, jestli budete mít dost práce ,abyste aspoň na živobytí vydělali, jestli konečně přijde nějaká povzbudivá sms-ka, a když přišla, a my se trochu uklidnili, tak druhý den to bylo zase jinak! No prostě americká houpačka.
Litovali jsme Standu, když ho poslali v těch šílených vedrech natírat střechu, děkovali jsme Tomovi, že Vás zásoboval koblížkama ke snídani. Usmívali se nad pohodou, která vyzařuje z Kadla, se kterým je radost nakupovat. Koupali jsme se s Váma v těch nádherných vlnách Pacifik oceánu, o kterých si můžeme nechat jenom zdát. Jsme rádi, že vydrželo Vaše kamarádství, (určitě byly nějaké spory, ale snad jste zjistili, že každý musí občas ustoupit a každý má občas „blbou náladu“) .
My všichni z domova Vám přejeme: aby jste tak, jako doteď svorně vydrželi!
Nedostanete se teď k počítači, tak všechny zážitky pokud možno zapisujte postaru(tužka a bloK ) a po návratu nám je předejte na bloG. Těšíme se na ně.
Už máte před sebou jen DVA a PůL týdne!!!!!!!(Nikoliv měsíc – to je omyl)!!!!!
užijte si je, jak to nejlíp půjde, protože tohle všechno, co bylo a ještě bude, je POPRVÉ
v Americe!!!
Určitě se do téhle země ještě někdo z Vás vrátí (neboť vypadáte nadšeně už teď, a to jste viděli 0,0000001 promile), ale až jako důchodce budete vnukům vyprávět, budete říkat: jóó, to když jsem byl poprvé v Améru,tak…….
Tak ať máte samé krásné vzpomínky i na to, co je teď před Vámi. My všichni tady na druhé straně zeměkoule budeme pořád v duchu vedle Vás.
Nemusíte pořád, ale občas se ozvěte, aspoň SMS. Jen abychom měli klidné spaní, že jste v pořádku.
Nelámejte nic přes koleno, když něco nestihnete,neuvidíte….. jen KLííííD!!! Jste mladí, příští rok můžete jet znova.
Nezapomeňte: teplé oblečení, pořádný boty a lékárničku! (a kreditku:J )
Autem jezděte opatrně!!! (Packu nepouštět k volantu – víte, jak to dopadlo posledně)
Kluci, prosím Vás, dohlídněte trochu na Fifinku, ať se někde neztratí, ať nechodí sama… Děkuju.
Choďte všichni pohromadě, buďte ostražití a nikomu nevěřte. Je to Velká Země J a jen svatoplukovy pruty byly pevné.

Držíme palce, GOOD LUCK ! myslíme na Vás a těšíme se 27.9.2007 J DOMA!!!!!!!!


Za všechny mamky co se bojí o děti : Dáša Poláková v Topolanech 6. září ’07