Město (3)

Ahoj ctenari,

po delsi pauze bych mel dopsat ten New York, nez se nam to zacne hromadit. Je tu milion temat k psani kazdy den, ale jejich prozivanim uplne ztracime cas na jakekoliv psani.

Takze velmi kratky konec New Yorku : Jeli jsme do Central parku, abychom si konecne trochu oddechly, protoze nase zbesile a uplne neusporadane behani po manhatanu z jednoho konce na druhy a z jedne strany na tu treti, nekdy i ctvrtou z nas vzydimalo vsechny zbytky sil, takze jsme nemeli ani silu na dobrou naladu. V rukach opet kafe ze Starbucksu a cokolady z obchodaku jsme se dokolebali pres nekolik bloku na lavicky Centralu. Samozrejme jsem si tam musel koupit Hot Dog, abych si pokecal sve nove tricko - bude to asi neco ako tradice. Vsude tam byly veverky a desne somrovaly, nez prilit ptak velikosti kosaka se zlatou naprsenkou a trochu je tam srovnal - asi mistni zvireci policie.

To uz jsme se zvedali domu, ale jeden prestup v metru byl na Times Square, takze jsme vylezli nad povrch, protoze se jiz smrakalo a pozitek z "neonovych" reklam mel byt vetsi - nebyl :-) Proste namesti a spousta svetla z reklam, tak si Packa s Kadlem rekli, ze si koupi americke cookies na cestu vlakem a neco k piti. Standa sel neco fotit a ja jsem osamel pred samoobsulhou. V tu ranu se kolem mel sesypala hromada citajici pet cernochu a zacali me cpat nejaka cedecka. Pak se me zeptali na jmeno, aby mi ta cedecka mohli venovat. Pak mi je doslova nacpali do ruky. No a pak po me chteli nejaky DONATION. A to byla jejich nejvetsi chyba v zivote. Ja totiz nevedel, co to je :-D "Hej mééén, some donejšn héé" "Co je donation?" a takhle porad dokola. Standa se vracel a videl, jak su obklopeny samejma raperama a prej se divil, jak jsem s nima v zivem hovoru. To uz ale v nasi parte slo do finale, cernosi zacali zjistovat ze ani po peti minutach s se slovem DONATION nepomuzou a jine je asi zrovna nenapadlo. Ja navic z cele konverzace pochopil, ze to jsou hodni americti obcane a ze me davaji 5 cedeck zadara a chtej, abych v nasi chude a male republicce daroval lidem, ktere potkam na ulici. Standa uz dosel, takze jsem se ho zeptal na DONATION a on rekl, ze je to dar, jako ze chtej prachy - tusim 4 dolace za prazdne CDcko (nedelam si iluze, ze na nem neco bylo :-D Tak sem jim to zacal cpat zpet a to uz sem je vazne nasral. Ze to prej uz podepsali, co jako blbnu. Ja jim to porad cpal a maval sem jim pred ksichtem igelitkou z Knihkupectvi, ze sem vsechny prachy nechal tam. Podle vyrazu jsem pochopil, ze tohel bylo zase slovo, ktere neznali voni - jen o knihkupectvi nekdy predtim maximalne slyseli. Pomalu se teda zacali vzalovat, ja si oddech a uz sem aj videl, ze se k nam stahoval nejakej polda - ocividne, to asi nebyli ti nejhodnejsi americti obcane.

No, na vlak jsme dobehli zase o minutu pred odjezdem, pak jsme dlouho, dlouho spali ve vlaku, pak jsme vystoupili a jeste si u Packy na verande v jednu rano dali pivko a sli jsme spat.

Mejte se krasne
Tom

Město (2)

V New Yorku jsme byly pred dvema dni, a tady vsechno tak strasne leti, ze mi to prijde, jakoby to byl tyden. To znamena, ze uz si skoro nic nepamatuju :-D Udelame teda takovyho malyho pruvodce po fotkach :-)

Takze skoncili jsme tema nakupama, kde Packa koupila neco uplne uzasne ale opravdu uzasne levneho (pro kluky : levne v tomto pripade znamena, ze na to byla velka sleva;-). To uz vsem ale krucelo v zaludku, protoze jsme meli pouze bagely ukradene z prace, tak jsme zasli do Krale Burgeru, kde moji dvojitou porci dali Kadlovi, ktery si objednal pouze normalni a ja pak musel desne dlouho cekat, nez mi usmazili novou. Nakonec se jim jeste podarilo rozlit mi litrovou kokakolu, takze jsem cekal jeste na tu a pak....mnam, prvni a posledni poradne jidlo dne :-)

Pri ceste byla hlavni pobocka verejne knihovny, ktera ma udajne ve tretim patre uplne uzacnou citarnu. Hlavni co mela uzasneho, byly zachodky. Nasledne se jeste Packa ztratila v oddeleni map (muzete videt na obrazku). V knihovne bylo taky spousta krasnych pohledu, ktere vam jiste brzy prijdou...az je napiseme a odesleme ;-)

Pak uz prisla na radu Chryslar building (z Empire state jsme byli trochu zklamani, protoze chteli na vyjezd vytahem 18 dolaru, ale jak rika nase podesena bytna - za 18 babek muzes videt celej Manhatten - ja jen muzu rict, ze podle toho, jak se mi vecer podlamovaly nohy, jsem opravdu celej Manhatten videl a za 18 babek mam vybornou knizku diky ktere nevidim jenom celej Manhatten, ale cele Dejiny umeni ;-)
Takze k tomu panu Chryslarovi - mysleli jsme, ze se budem moct kouknout nahoru za min, nez za 18 babek, coz by asi skutecne slo. Myslim, ze bysme se na nejnicenejsi budovu sveta ve filmu (Kadel rika, ze ji vazne znicili nejvickrat - pro priklad v Armagedonu, Dni nezavislosti....) mohli dostat aj zadara, pokud bysme meli sako za 1000 dolaru a limuzinu za milion. To jsme ale nevedeli, takze jsme vklouzli dovnitr a jen zirali. Kdyz jsme zacinali byt cim dal vic stredem pozornosti, zacali jsme delat, ze nas desne zajima cedule na stene o historii teto budovy a pak uz jsme prchali ven.

Podle fotek vidim, ze jsme opet nekde cekali na Packu - myslim, ze tentokrat slo o nausnice, ktere tu jsou nekde schovane od naseho dvouleteho spolubydliciho Jonatana (syn nasi Crazy bytne). Bohuzel nemam na fotkach obchod s elektronickym zbozim, abych vam to mohl vylicit, ale verte, ze dve hodiny na nas nikdo opravdu necekal. Kadel si koupil vytouzeny iPod nano a ten cernoch si opravdu myslel, ze si Packa chce odnest tu dvoumetrovou televizi v kabelce - porad ji neco nabizel a sledoval, aby si neco neodnesla. Jeste nervoznejsi byl, kdyz jsme si pred tu telku sedli a tri ctvrte hodky sledovali nejake DVD - ehm, neumeli jsme to zapnout, takze jsme sledovali jen uvodni znelku. Byl to nejaky animovany film a sislajici jelen s jednim parochem nam asi tisickrat opakoval, ze bysme udelali lip, kdybysme si ten film pustili :-)

A hurá do Centrálu - respektive nam neslo ani tak o Central Park jako o krasne, odlehle, zelene mistecko, kde si budem moct sednout a v New Yorku neni jine, nez prave Central Park. Znovu jsem si pripadal jako rano, kdyz jsme vystoupily z vlaku. Tentokrat je to aj dobre patrne na tech fotkach, kde za stromy vyrustaji mrakodrapy.

Uz tu je ctvrt na jedenact a musim bezet na kute - rano zase v pet vstavat do prace. Snad ten konec nekdo dopise :-)

Mejte se krasne
Tom

Město (1)

3:45 : Planované vstávání

4:00 : Někdo se mnou klepe a ptá se, jestli do toho New Yorku opravdu pojedem. Že prý Packa psala v jednu ráno SMS cosi o průtrži mračen, hromech a blescích. V polospánku dodávám, ze určite jedem, aniž bych věděl, na co odpovídám a následně se dozvídám, že jsou 4 hodiny ráno a že máme 30 minut na probuzení se a dojití na vlak (což samo o sobě zabírá zhruba 30 minut :-)

4:28 : Vlak je ve stanici a ženská za okýnkem nekonečně dlouho tiskne všechny lístky. Vše je přesně načasováno, nastupujem a hned jedem - ani Švýcar nosící hodinky Rolex koupené z bílé igelitky od pokoutných černošských obchodníků v New Yorku by to nestihl přesněji :-)

6:30 : Vystupujem z New Yorkského nádraží konečně na povrch. Všude dole je děsné horko, potkáváme jen pár lidí a nemůžu říct, že by takhle ráno skákali radostí, že jsou v New Yorku. Vylézáme na povrch a takovou ránu jsem dlouho nezažil. Připadám si jako mravenec v mraveništi. Všechno je tak děsně veliké, vrchloky mrakodrapů jsou zahaleny mlhou, jen občas se některý z vrcholků objeví, aby ho zas nějaký mrak přikryl. A ještě něco. První dojem z New Yorku je asi jako kdyby na vás štěkal ohromný pes za sklem. Vidíte ho štěkat, ale vůbec ho neslyšíte. Jsem v New Yorku a vůbec neslyším žádné troubení, bouchání, křičení. Vše je děsně klidné. Připadám si jako v klidné přírodě před nejvyšší horou světa, ale tohle je ... (víte co) ... Packa křičí "Ty vole, sme v New Yorku, chápete to kluci, sme v New Yorku." My jen stojíme s očima dokořád, občas se nám z toho otevře pusa úžasem, občas nám z pusy uklouzne "Ty vole", ale většinu času jen tiše zíráme. Tak tohle je ten New York.
Potřebujem nutně kafe, zalézáme do řetězce Starbucks, nějaký černoch nás zdraví a dává mi jeho ranní vydání novin, ať si taky počtu.

7:00 : Jdeme k Soše Svobody, šlo by to přímou cestou do půl hodky, ale to by nebyl New York a češi v něm, abysme si nevybrali okliku. Respektive bych měl říct, že jsme začali po dolním Manhattanu lítat jako hadr na holi. Ze severního konce na jižní a zpět a zase zpět :-) Zjistili jsme, že na místě zbořených Dvojčat ještě opravdu není nic k vidění, že v docích už neexistuje rušný rybí a ovocný trh, že rozzuřený kovový býk je od lidí děsně ohmataný, že raní špička je opravdu špikou a jednosměrné davy mravenců řítících se do práce jsou skutečné, zvláště v místech NewYorské burzy na Wall Street.

9:30 : Začalo pršet akorát, když jsme docházeli k prodejně vstupenek na Sochu Svobody. Prý v New Yorku už v životě nebudem, ale mě nestojí výlet v dešti s mizernou viditelností za 11,5 dolaru. Chceme přijet ještě příště, doufám, že bude lepší počasí :) Co ale s načatým dnem v New Yorku, když prší? Vše je venku....jde se nakupovat :))

10:00 : Bojový plán nákupů je hotový. V průvodci si věděli rady i s tímto problémem, takže náš hlavní cíl je "Rockeferelovo" centrum, případně velký nákupní dům Mecy's, kde musíme najít prodejnu Apple, aby si Kadel mohl koupit iPod nano (http://www.apple.cz/cze/apple/hardware/ipodnano/), prodejnu T-Mobile, kvůli americké SIM kartě a krásnému novému telefonku Motorola Razr (http://www.mobilmania.cz/default.aspx?catitem=27) a nějaké obchůdky s oblečením a dárkovými předměty pro Packu.

13:00 : Půlku dne máme za sebou a naše kapsy se pořád nadívají dolary, jako před dvěma hodinama. Teda naše je špatné slovo - packa je o pár zelenáčů lehčí protože...Rockeferelovo centrum je tak úžasné, protože to jsou dva bloky baráků a uprostřed jsou vlajky všech amerických států včetně té celkové americké. That's all by řekl američan - to je vše. Žádné centrum, jen obchody kolem dokola, ale to je tak v celém New Yorku a nemusíte jezdit do Rockeferela. Navíc ten slvnej největší vánoční stromek tam k Pacčině úžasu taky nebyl :-)
Doufam jsem, že to zachrání obchod Macy's, ale když jsme tam přišli, něco mi nesedělo. V celém přízemí byly jen samé kabelky a parfémy a rtěnky a make-upy...aj, co s tím. V dálce byl vidět eskalátor. Hurá. Rychlé zavelení "směr eskalátor" nás (kluky) zachránilo před horečným pobíháním od kabelky ke kabelce občas proložené nějakou úžasnou nesmazatelnou řasenkou. Jsme v druhém patře - samé ženské hadry. Jsme ve třetím patře - samé ženské hadry. Jsme ve čtvrtém patře - hlasitá muzika, veselá nálada, samé ženské hadry. Před náma další patra, ale všichni jsme věděli, že nekteré z pater bude poslední. Co teď? Chvilka zaváhání se nevyplatila. Packa se rozběhla k prvním regálům a bylo to jasné. Dali jsme si tedy sraz před obchoďákem a sami šli se šli rozhlédnout po obchodech v okolí Empire state building (ani Macy's bylo dva bloky od ní)....

To byla první půlka návštěvy New Yorku. Druhá bude snad brzy následovat s fotkama :-)
Mějte se krásně
Tom